Běžná slovesa s dativem (např. helfen, danken, gefallen) - němčina Grammar

Nejčastější německá slovesa s dativem (např. helfen, danken, gefallen)

Co znamená „sloveso s dativním předmětem“?

Sloveso, které „bere“ dativ, vyžaduje jako svůj objekt 3. pád (Dativ). Dativ odpovídá na otázku „komu? čemu?“ (německy „wem?“). To znamená, že osoba nebo věc, která je nějakým způsobem postižená dějem slovesa (příjemce, adresát, ten, komu se něco líbí apod.), stojí v dativu.

Příklady (německy + český překlad):
Ich helfe dem Mann. (Pomáhám tomu muži / pomáhám mu.)
Ich danke dir. (Děkuji ti.)
Das Buch gefällt mir. (Ta kniha se mi líbí.)

Jak poznám, že sloveso vyžaduje dativ? (otázka „wem?“)

Nejjednodušší test: položte otázku „Wem?“ (Komu?). Pokud odpověď stojí v dativu, pak sloveso bere dativ. Například: Wem hilft er? — Dem Mann. (Komu pomáhá? — Tomu muži.)

Srovnání s akuzativem:
Wen siehst du? (Koho vidíš?) — Das je otázka pro akuzativ.
Wem gibst du das Buch? (Komu dáváš tu knihu?) — otázka pro dativ.

Častá chyba: „Kannst du mich helfen?“ (špatně) → správně „Kannst du mir helfen?“ (Můžeš mi pomoci?). V češtině také používáme 3. pád u slovesa „pomáhat“ (komu?), takže tu existuje přirozená paralela.

Dativ: tvary zájmen, členů a změny podstatných jmen

Osobní zájmena v dativu ich → mir (mně/mi) du → dir (tobě/ti) er → ihm (jemu) sie (ona) → ihr (jí) es → ihm (tomu) wir → uns (nám) ihr → euch (vám) sie (oni) → ihnen (jim) Sie (vykání) → Ihnen (Vám)

Pár příkladů:
Er hilft mir. (On mi pomáhá.)
Hast du dir das notiert? (Zapsal sis to?)
Wir danken Ihnen. (Děkujeme Vám. formálně)

Členy a podstatná jména v dativu
Určitý člen: der → dem, die → der, das → dem, die (pl.) → den (+ často koncovka -n k podst. jménu).
Neurčitý člen: ein → einem, eine → einer, ein → einem.

Příklady:
Ich helfe dem Mann. (der → dem)
Ich helfe der Frau. (die → der)
Ich helfe dem Kind. (das → dem)
Ich helfe den Freunden. (die (pl.) → den, přidává se -n: Freunde → Freunden)
Ich schenke einem Freund ein Buch. (ein → einem)

Pozor: v plurálu bez členu často musí podstatné jméno dostat -n (Kinder → Kindern). Pokud plurál už končí na -n/-s, nic se nepřidává.

Skupiny sloves: pouze dativ vs. dativ + akuzativ (dva předměty)

Slovesa, která mají pouze dativní předmět Tato slovesa mají jako „cílového“ příjemce osoby (nebo toho, komu se něco děje) pouze dativ.

Některá běžná slovesa a příklady:
- helfen (pomáhat): Kannst du mir helfen? (Můžeš mi pomoci?) — Er hat mir geholfen. (Pomohl mi.)
- danken (děkovat): Ich danke dir für alles. (Děkuji ti za všechno.) — Wir danken Ihnen. (Děkujeme Vám.)
- gefallen (líbit se): Das Auto gefällt ihm. (To auto se mu líbí.) — Gefällt dir das? (Líbí se ti to?)
- gehören (patřit): Dieses Buch gehört mir. (Tato kniha patří mně.)
- glauben (věřit): Ich glaube dir. (Věřím ti.)
- folgen (následovat): Der Hund folgt dem Mann. (Pes následuje muže.)
- zuhören (poslouchat někoho): Hörst du mir zu? / Er hört mir zu. (Posloucháš mě? / On mě poslouchá.)
- antworten (odpovídat): Sie antwortet mir nicht. (Ona mi neodpovídá.)
- vertrauen (důvěřovat): Ich vertraue dir. (Důvěřuji ti.)
- verzeihen / verzeihen (odpustit): Sie verzeiht ihm. (Ona mu odpouští.)
- schmecken (chutnat): Die Suppe schmeckt mir. (Polévka mi chutná.)
- passen (sedět, velikost): Die Schuhe passen mir nicht. (Boty mi nesedí.)
- stehen (slušet): Diese Farbe steht dir gut. (Tato barva ti sluší.)
- fehlen (chybět): Mir fehlt das Geld. (Chybí mi peníze.)
- wehtun (bolet): Mein Rücken tut mir weh. (Bolí mě záda.)
- schaden (škodit): Rauchen schadet der Gesundheit. (Kouření škodí zdraví.)
- drohen (vyhrožovat): Er drohte ihm. (Vyhrožoval mu.)
- ähneln (podobat se): Du ähnelst deiner Mutter. (Podobáš se své matce.)
- begegnen (potkat náhodou): Ich bin ihm gestern begegnet. (Potkal jsem ho včera.)
- gelingen (podařit se): Es gelingt mir nicht. (Nedaří se mi.)
- gratulieren (blahořečit): Wir gratulieren dir zum Geburtstag. (Blahopřejeme ti k narozeninám.)

Slovesa s dativem + akuzativem (dva předměty) — příjemce + věc
U mnoha sloves existuje tzv. nepřímý předmět (dativ = příjemce) a přímý předmět (akuzativ = věc). Typické slovesa: geben, schenken, zeigen, schicken, bringen, leihen, empfehlen, erzählen, erklären, versprechen apod.

Příklady:
Ich gebe dem Mann das Buch. (Dávám muži knihu.) — dem Mann = dativ (komu), das Buch = akuzativ (co)
Ich habe dir das Buch gegeben. (Dal jsem ti tu knihu.)
Sie zeigt uns ihre Fotos. (Ukazuje nám své fotky.)
Kannst du mir die Datei schicken? (Můžeš mi poslat ten soubor?)
Er leiht seinem Freund sein Auto. (Půjčí svému příteli své auto.)

Pořadí, když jsou dva předměty
- Obě podstatná jména: dative před accusativem. — Ich gebe dem Jungen den Ball.
- Když je jeden z předmětů zájmeno: zájmeno stojí obvykle před podstatným jménem. — Ich gebe es dem Mann. / Ich gebe ihm das Buch.
- Když jsou oba předměty zájmena: akuzativní zájmeno stojí obvykle před dativním zájmenem. — Ich gebe es ihm. (správně) — *Ich gebe ihm es. (některé zdroje mohou připustit, ale považáno za méně obvyklé)

Srovnání (špatně vs. správně):
*Ich gebe ihm es.* (neobvyklé / špatné) → Ich gebe es ihm. (Správně)

Speciální konstrukce: věc je podmětem, osoba je v dativu (Gefallen, Schmecken, Passen...)

Některá slovesa mají „podmět“ tu věc, která vyvolává dojmy, a osobu, která prožívá, uvádějí v dativu. Tyto konstrukce mají v češtině často přímý ekvivalent:

Das Buch gefällt mir. (Ta kniha se mi líbí.)
Der Kaffee schmeckt mir. (Káva mi chutná.)
Die Schuhe passen mir. (Boty mi sedí.)
Mir ist kalt. (Je mi zima.) — často v němčině bez „es“: Mir ist kalt.
Es gelingt mir, die Prüfung zu bestehen. (Podařilo se mi složit zkoušku.)

Tyto věty můžete vnímat podobně jako české „mně se líbí / mně je zima / mně chutná“ (tedy také s 3. pádem v češtině).

Reflexivní konstrukce s dativem (krátce)

Některá „reflexivní“ použití mají dativní reflexivní zájmeno a navíc akuzativní předmět (často část těla nebo věc): Ich wasche mir die Hände. (Myju si ruce. — mir = dativ, die Hände = akuzativ) Ich kaufe mir ein Buch. (Kupuju si knihu.) Ich stelle mir das vor. (Představuji si to.)

Tato konstrukce vyjadřuje, že něco děláte „sobě“ (pro své potřeby) a je velmi běžná.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

Použití akuzativu místo dativu: *Kannst du mich helfen?* → správně *Kannst du mir helfen?* (Můžeš mi pomoci?)
Nesprávné tvary členů: *Ich helfe der Mann.* → *Ich helfe dem Mann.* (Der → dem v dativu.)
Zapomenutí -n v plurálu: *Ich helfe den Freund.* → *Ich helfe den Freunden.*
Pořadí zájmen: *Ich gebe ihm es.* → správně *Ich gebe es ihm.* (oba zájmena: akuzativ před dativem)
Místo „gefallen“ psát akuzativ: *Das Buch gefällt mich.* → *Das Buch gefällt mir.* (správně)

Tipy: vždy si položte otázku „Wem?“ (Komu?), kontrolujte tvar členu a zájmena, a když používáte dvě zájmena, pamatujte si pořadí (es/ihn/uns → akuzativ před dativem).

Krátký glosář (výrazy a co znamenají)

Dativ (3. pád) — odpovídá na otázku Komu? Čemu? (Wem?) Akuzativ (4. pád) — odpovídá na otázku Koho? Co? (Wen? Was?) Nepřímý předmět — obvykle dativní objekt (příjemce, adresát) Přímý předmět — akuzativní objekt (věc, která je předmětem děje)

Rychlý přehled nejběžnějších dativních sloves (s krátkým příkladem)

helfen — Ich helfe dir. (Pomáhám ti.) danken — Ich danke dir. (Děkuji ti.) gefallen — Das gefällt mir. (To se mi líbí.) gehören — Das gehört mir. (To patří mně.) glauben — Ich glaube dir. (Věřím ti.) folgen — Der Hund folgt dem Mann. (Pes následuje muže.) zuhören — Er hört mir zu. (On mě poslouchá.) antworten — Sie antwortet mir. (Ona mi odpovídá.) vertrauen — Ich vertraue dir. (Důvěřuji ti.) verzeihen — Sie verzeiht ihm. (Ona mu odpouští.) schmecken — Die Suppe schmeckt mir. (Polévka mi chutná.) passen — Der Mantel passt mir nicht. (Kabát mi nesedí.) stehen — Diese Farbe steht dir gut. (Tato barva ti sluší.) fehlen — Mir fehlt Zeit. (Chybí mi čas.) wehtun — Mein Zahn tut mir weh. (Bolí mě zub.) schaden — Rauchen schadet der Gesundheit. (Kouření škodí zdraví.) drohen — Er drohte ihm. (Vyhrožoval mu.) ähneln — Du ähnelst deinem Vater. (Podobáš se svému otci.) begengen — Ich bin ihm begegnet. (Potkal jsem ho.) gelingen — Es gelang ihr, pünktlich zu kommen. (Podařilo se jí přijít včas.) geben (dativ+akuzativ) — Ich gebe dir das Buch. (Dávám ti knihu.) schenken — Sie schenkte ihm einen Ring. (Darovala mu prsten.) zeigen — Er zeigt uns das Bild. (Ukazuje nám obraz.) schicken — Schickst du mir die Adresse? (Pošleš mi adresu?) leihen — Ich leihe dir mein Fahrrad. (Půjčím ti kolo.) erklären — Der Lehrer erklärt den Studenten die Regel. (Učitel vysvětluje studentům pravidlo.)

Jak si to zapamatovat a kde kontrolovat

Používejte otázku „Wem?“ při každé větě se „komu?“. Pokud odpověď bude „mir/dir/ihm…“, je to dativ.
Nacvičujte především formy zájmen (mir, dir, ihm, ihr…) a tvary členů (dem, der, dem, den).
Vytvořte si seznam nejoblíbenějších dativních sloves a pravidelně je používejte v krátkých větách.
Kontrolujte slovníky (např. Duden, dict.cc), tam obvykle u sloves uvádějí, jaký pád sloveso vyžaduje.

S trochou praxe se „dativní“ slovesa stanou přirozenými — zejména proto, že v češtině často odpovídají slovesům, která také používají 3. pád (např. pomáhat, věřit, chybět, líbit se).