Koncovky přídavných jmen v jednoduchých kontextech (nominativ a akuzativ s určitým a neurčitým členem)

Tento článek vysvětluje, jak se v němčině mění přídavná jména před podstatným jménem (tzv. atributivní přídavná jména) v jednoduchých situacích: v nominativu (1. pád) a akuzativu (4. pád) s určitým členem (der/die/das) a neurčitým členem (ein/eine/ein). Najdete zde pravidla, přehled koncovek a mnoho ukázkových vět s českými překlady.

Co to znamená?

Přídavné jméno před podstatným jménem v němčině (např. „der große Mann“, „ein großes Haus“) má koncovku, která závisí na:

rodu podstatného jména (maskulinum, femininum, neutrum) — Genus,
čísle (singulár/plurál) — Numerus,
pádě (zde nominativ nebo akuzativ) — Kasus,
typu členu před jménem: určitý (der/die/das) nebo neurčitý (ein/eine/ein) — tento člen ovlivní, jakou koncovku přídavné jméno dostane.

V češtině máme také skloňování přídavných jmen, ale nemáme členy. V němčině je důležité, že členu často „přebírá“ část informací (rod/pád) — podle toho se mění i koncovky u přídavných jmen.

Kdy a proč se to používá?

Používáme to vždy, když je přídavné jméno umístěno před podstatným jménem (attributivně):

der rote Ball (ten červený míč)
eine neue Lampe (nějaká nová lampa)

Pozor: když je přídavné jméno predikativní (po slovese být, zůstat, stát se), nekloňuje se: „Der Mann ist groß.“ (Muž je velký.)

Attributivní vs. predikativní přídavné jméno
- Attributivní (před podst. jménem): Ich sehe den großen Mann. — Vidím toho velkého muže. (koncovka: -en)
- Predikativní (po slovese): Der Mann ist groß. — Muž je velký. (bez koncovky)

Jak se to tvoří — základní pravidla (stručně)

Existují tři „styly“ skloňování přídavných jmen — stručně:

slabá deklinace (weak) — po určitých členech (der/die/das/die) — článek už nese většinu informací, přídavné jméno má jednoduché koncovky (-e nebo -en),
smíšená deklinace (mixed) — po neurčitých členech (ein/eine/ein) — neurčitý člen někdy nenese všechny informace, přídavné jméno tedy doplní chybějící koncovky,
silná deklinace (strong) — po žádném členu (mimo rozsah tohoto článku), kdy přídavné jméno musí nést veškeré info.

Níže se zaměříme na slabou (po určitých) a smíšenou (po neurčitých) — v nominativu i akuzativu.

Slabá deklinace — po určitých členech (der / die / das / die)

Pravidlo: určitý člen (der/die/das/die) už obvykle ukáže rod/ pád/ číslo, proto má přídavné jméno především ‚slabé‘ koncovky.

Přehled (příklady s přídavným jménem groß = velký):
- Nominativ:
- maskulinum: der große Mann — (ten velký muž)
- femininum: die große Frau — (ta velká žena)
- neutrum: das große Kind — (to velké dítě)
- plurál: die großen Kinder — (ty velké děti)
- Akuzativ:
- maskulinum: den großen Mann — (toho velkého muže)
- femininum: die große Frau — (tu velkou ženu)
- neutrum: das große Kind — (to velké dítě)
- plurál: die großen Kinder — (ty velké děti)

Krátké vysvětlení: v množném čísle a v akuzativu maskulina se přídavné jméno obvykle skloňuje koncovkou -en; v ostatních singulárních případech bývá -e.

Smíšená deklinace — po neurčitých členech (ein / eine / ein)

Neurčitý člen ein/eine/ein neoznačí vždy rod a pád stejně jasně jako určitý člen, proto přídavné jméno „doplní“ chybějící informaci.

Přehled (příklady s groß):
- Nominativ:
- maskulinum: ein großer Mann — (nějaký / jeden velký muž) — koncovka -er
- femininum: eine große Frau — (nějaká velká žena) — koncovka -e
- neutrum: ein großes Kind — (nějaké velké dítě) — koncovka -es
- Akuzativ:
- maskulinum: einen großen Mann — (nějakého velkého muže) — koncovka -en
- femininum: eine große Frau — (nějakou velkou ženu) — koncovka -e
- neutrum: ein großes Kind — (nějaké velké dítě) — koncovka -es

Proč -er u „ein großer Mann“? Protože tvar „ein“ v nominativu maskulina (ein) neukazuje koncovkou rod, a tak přídavné jméno nese tuto informaci (-> -er). U ženského „eine“ má článek již -e, proto adjektivum zůstává -e.

Rychlý přehled koncovek (cheat sheet)

Po určitých členech (der/die/das):

Nominativ sg. (m/f/n): -e, plurál: -en

Akuzativ: m: -en, f: -e, n: -e, plurál: -en

Po neurčitých členech (ein/eine/ein):

Nominativ: m: -er, f: -e, n: -es

Akuzativ: m: -en, f: -e, n: -es

Velká sada příkladů (pro každý případ více ukázek)

Poznámka: u každé německé věty je český překlad.

Slabá deklinace — určitý člen (der/die/das/die)
- Nominativ:
- Der große Mann ist hier. — Ten velký muž je tady.
- Die schöne Frau lacht. — Ta krásná žena se směje.
- Das neue Auto steht vor dem Haus. — To nové auto stojí před domem.
- Die alten Häuser sind renoviert. — Ty staré domy jsou zrekonstruovány.
- Akuzativ:
- Ich sehe den großen Mann. — Vidím toho velkého muže.
- Er besucht die schöne Frau. — On navštěvuje tu krásnou ženu.
- Wir reparieren das neue Auto. — Opravujeme to nové auto.
- Sie kauft die alten Häuser nicht. — Ona nekupuje ty staré domy.

Smíšená deklinace — neurčitý člen (ein/eine/ein)
- Nominativ:
- Ein großer Mann wartet. — Jakýsi (nějaký) vysoký muž čeká.
- Eine schöne Frau arbeitet hier. — Nějaká krásná žena tu pracuje.
- Ein neues Auto ist teuer. — Nějaké nové auto je drahé.
- Akuzativ:
- Ich sehe einen großen Mann. — Vidím nějakého velkého muže.
- Er trifft eine schöne Frau. — On potkává nějakou krásnou ženu.
- Wir kaufen ein neues Auto. — Kupujeme nějaké nové auto.

Srovnání pro zapamatování (stejné slovo, jiný člen):
- Der gute Lehrer / Ein guter Lehrer — Ten dobrý učitel / nějaký dobrý učitel (nominativ, maskulinum)
- Ich sehe den guten Lehrer / Ich sehe einen guten Lehrer — Vidím toho dobrého učitele / Vidím nějakého dobrého učitele (akuzativ, maskulinum)

Časté chyby a jak se jim vyhnout

Zapomenout -s u neutra po ein: *ein klein(e)s Kind?* Správně: ein kleines Kind.
Dát -e místo -en v množném čísle po určitým členu: *die groß(e) Hunde* → správně: die großen Hunde.
Míchat nominativ a akuzativ u maskulina: *Ich sehe ein großer Mann* → správně: Ich sehe einen großen Mann.
Zapomenout, že přídavné jméno je před podst. jménem skloňováno (attributivní) — rozlišujte od predikativního použití: Der Mann ist groß. (bez koncovky)

Jak si to zapamatovat? Praktické tipy

Zkuste si uvědomit, co „říká“ článek: pokud článek už má jasnou koncovku (= nese informaci o pádě/rodu), přídavné jméno většinou dostane slabou koncovku (-e/-en). Pokud článek nic neříká (ein v nominativu m.), přídavné jméno „bere“ koncovku (-> -er).
Naučte se vzory: der/die/das → přídavné jméno obvykle -e v singuláru (nominativ) a -en v plurálu nebo v akuzativu maskulina.
Procvičujte si dvojice: der/ein; den/einen; die/eine; das/ein. Srovnání pomáhá rychle rozpoznat, kdy má být -er, -es nebo -en.

Krátké porovnání s češtinou

V češtině určujeme rod a pád bez členů pomocí koncovek u podstatných jmen a přídavných jmen. V němčině část těchto informací může nést člen (der/die/das nebo ein/eine/ein) a tím se mění, jakou koncovku musí mít přídavné jméno.
V češtině tedy není nutné mít speciální „členský tvar“, proto se německé koncovky mohou na první pohled zdát komplikované. Pomůže vnímat roli členu (odesílá informaci) a přídavné jméno jako „doplňovatel“ této informace.

Slovníček (krátce)

Nominativ (1. pád) = základní tvar, často podmět (kdo/co?).
Akuzativ (4. pád) = předmět (koho/co?).
Genus = rod (maskulinum, femininum, neutrum).
Numerus = číslo (singulár, plurál).
Určitý člen = der / die / das (odpovídá „ten/ta/to“).
Neurčitý člen = ein / eine / ein (odpovídá „jeden / nějaký“).
Slabá deklinace = weak declension (po určitých členech).
Smíšená deklinace = mixed declension (po neurčitých členech).

Souhrn

V jednoduchých kontextech: s určitým členem (der/die/das) většinou přídavné jméno dostane -e v singuláru (nominativ) a -en v plurálu nebo v akuzativu u maskulina.
S neurčitým členem (ein/eine/ein) se přídavné jméno chová „smíšeně“: v nominativu maskulina nese -er (ein großer Mann), v neutru -es (ein großes Kind) a v akuzativu maskulina má -en (einen großen Mann).
Rozlište atributivní (před podstatným jménem) a predikativní použití (po slovesech jako sein): jen atributivní tvar se skloňuje.

Pokud budete mít zájem, mohu připravit stručný přehled v podobě tabulek nebo více cvičných vět podle úrovně (A1/A2), ale tento článek dává kompletní přehled pravidel a mnoho příkladů pro nominativ a akuzativ s určitým a neurčitým členem.