Tvoření ano/ne otázek a otázek se tázacím slovem (sloveso na prvním místě, tázací slova)
A1Tvoření ano/ne otázek a W-otázek v němčině (sloveso na prvním místě, tázací slova)
- ano/ne otázky (Ja/Nein-Fragen) — odpověď obvykle ANO nebo NE;
- otázky se tázacím slovem (W‑Fragen) — začínají tázacím slovem: wer, was, wo, wann, warum, wie, welche atd.
Hlavní rozdíl v pořadí slov: u ano/ne otázek stojí v první pozici (na začátku věty) konjugované sloveso (tzv. „verb‑first“). U W‑otázek začíná věta tázacím slovem a poté následuje konjugované sloveso (tedy sloveso stojí před podmětem).
W‑otázky:
Začínají tázacím slovem (zpravidla W‑slovo). Po něm stojí konjugované sloveso a až potom podmět:
Wann kommst du? (Kdy přijdeš?) — Wann (tázací slovo) + kommst (sloveso) + du (podmět).
Pozor: u vedlejších vět (vedlejší otázky, nepřímé otázky) se používá pořadí slov s koncem věty obsahujícím sloveso (Verb‑final). Např. Kannst du mir sagen, wann er kommt? (Můžeš mi říct, kdy přijde?) — „wann er kommt“ je vedlejší věta: sloveso na konci.
Příklady v různých časech a s různými osobami:
Kommst du morgen? (Přijdeš zítra?)
Kommen Sie morgen? (Přijdete zítra?) — formální vy (Sie)
Kommt ihr mit? (Půjdete s námi?) — vy (plurál, ihr)
Hat er das Buch gelesen? (Přečetl tu knihu?) — Perfekt (pomocné sloveso hat na začátku)
Bist du gestern gekommen? (Přišel jsi včera?) — Perfekt se sein
Konnte er nicht kommen? (Nemohl přijít?) — Präteritum / modalita
Kannst du mir helfen? (Můžeš mi pomoci?) — modální sloveso první
Přeměna oznamovací věty na otázku:
Oznamovací věta: Du liest ein Buch. (Čteš knihu.)
Ano/ne otázka: Liest du ein Buch? (Čteš knihu?) — čili přehození slovesa před podmět.
Pokud je tázací slovo podmětem (nominativ), následuje po něm sloveso a není třeba vkládat další podmět.
Příklady (častá tázací slova s českými překlady):
Wer (kdo - nominativ)
Wer kommt morgen? (Kdo přijde zítra?) — ici ‚wer‘ je podmět, za ním sloveso.
Wen (koho - akuzativ)
Wen siehst du? (Koho vidíš?) — wen = předmět, po slovesu následuje podmět du.
Wem (komu - dativ)
Wem gibst du das Buch? (Komu dáváš tu knihu?)
Was (co)
Was machst du? (Co děláš?)
Was ist passiert? (Co se stalo?)
Wessen (čí - genitiv)
Wessen Auto ist das? (Čí auto to je?)
Wo (kde - poloha)
Wo wohnst du? (Kde bydlíš?)
Wohin (kam - směr)
Wohin gehst du? (Kam jdeš?)
Woher (odkud - původ)
Woher kommst du? (Odkud přicházíš?)
Wann (kdy)
Wann beginnt der Kurs? (Kdy kurz začíná?)
Warum / Wieso / Weshalb (proč)
Warum lernst du Deutsch? (Proč se učíš němčinu?)
Wie (jak)
Wie geht es dir? (Jak se máš?)
Wie heißt du? (Jak se jmenuješ?)
Wie viel / Wie viele (kolik)
Wie viel kostet das? (Kolik to stojí?) — nepočitatelné
Wie viele Bücher hast du? (Kolik knih máš?) — počitatelné
Welche (který/á/é)
Welche Farbe magst du? (Kterou barvu máš rád?)
Welches Buch liest du? (Kterou knihu čteš?)
Předložkové W‑výrazy (Womit, Worauf, Worüber …)
Womit schreibst du? (Čím píšeš?)
Worauf wartest du? (Na co čekáš?)
Worüber redet ihr? (O čem mluvíte?)
Pozor: W‑slovo jako podmět vs. předmět
Wer ist gekommen? — Wer = podmět → Wer + sloveso
Wen hat er gesehen? — Wen = předmět → Wen + hat + er + gesehen
- Pro věci (neosoby) se často používá spojení wo + předložka: worauf, wovon, worüber.
- Worauf wartest du? (Na co čekáš?) — týká se věci nebo obecné situace.
- Pro osoby je běžnější použít předložku + wen/wem:
- Auf wen wartest du? (Na koho čekáš?)
Obě varianty mohou být v určitém kontextu možné, ale tato zásada pomáhá zvolit přirozenější tvar.
V Perfekt se používá pomocné sloveso a tvar příčestí (předpona je součástí příčestí):
Du bist um 7 Uhr aufgestanden. → Bist du um 7 Uhr aufgestanden? (Vstal jsi v 7?)
2) Modální slovesa a infinitiv (können, wollen, müssen …)
Modální sloveso je konjugované a stojí první (u ano/ne otázek) nebo druhé (po W‑slově):
Kannst du mir helfen? (Můžeš mi pomoci?)
Wann kannst du mir helfen? (Kdy mi můžeš pomoci?)
3) Perfekt a Präteritum
Perfekt (pomocné haben/sein + příčestí minulé): Při tvorbě otázky se pomocné sloveso dává na první místo u ano/ne otázky.
Hast du das Buch gelesen? (Přečetl jsi tu knihu?)
Wann hast du das Buch gelesen? (Kdy jsi tu knihu četl?)
Präteritum (prostý minulý čas) funguje podobně — konjugované sloveso je na prvním místě u ano/ne otázky:
Kommst du? → Kamst du? (Kam jsi přišel?) — příklad s nepravidelnými tvary: Kamst du gestern? (Přijel jsi včera?)
4) Formální zdvořilost a vedlejší (nepřímé) otázky
Formální dotazy často používají obrácené pořadí nebo kondicionál pro zdvořilost:
Könnten Sie mir bitte sagen, wo der Bahnhof ist? (Mohl(a) byste mi prosím říct, kde je nádraží?)
Důležité: ve vedlejší větě (‚wo der Bahnhof ist‘) platí pořadí slov německé vedlejší věty: konjugované sloveso na konci.
- V češtině se otázky často tvoří jen intonací nebo pořadím slov, zatímco v němčině rozhoduje přesné umístění konjugovaného slovesa (u hlavní otázky musí být na prvním místě u ano/ne otázek; u W‑otázek po tázacím slovu).
- Čeština má volnější slovosled; němčina má pevnější pravidla (V1 pro ano/ne otázky, W‑Wort + V + S u tázacích slov).
- Dávejte pozor na případy: wer/wen/wem/wessen (nominativ/akuzativ/dativ/genitiv) — české „kdo/koho/komu/čích“.
- Chyba: „Du kommst morgen?“ (ve spisovné němčině je lepší: Kommst du morgen?)
- Chyba: použití špatného W‑slova: "Wer hat ihn gesehen?" (když se ptáte na osobu v akuzativu, je správné: Wen hat er gesehen?)
Oprav: Wen hat er gesehen?
- Chyba: zaměnění wo/wohin/woher: "Wo gehst du?" → správně je "Wohin gehst du?" (kam jdeš?)
- Chyba: zapomenutí oddělené předpony: "Stehst du früh?" místo "Stehst du früh auf?" (v kontextu vstávání)
- Chyba: u Perfektu neuvést pomocné sloveso na začátku ano/ne otázky: "Du hast das Buch gelesen?" — hovorově ano, ale spisovně lépe: Hast du das Buch gelesen?
W‑otázka (když W‑slovo není podmět): W‑slovo + Sloveso + Podmět + Zbytek
Wann kommst du? (Kdy přijdeš?)
W‑otázka (když W‑slovo je podmět): W‑slovo + Sloveso + Zbytek
Wer kommt morgen? (Kdo přijde zítra?)
Vedlejší otázka (nepřímá): … , + W‑slovo + … + sloveso na konci
Weißt du, wann er kommt? (Víš, kdy přijde?)
- Finitní / konjugované sloveso (konjugiertes Verb): tvar slovesa, který se mění podle osoby a času (základ pro přesun na první nebo druhou pozici).
- Inverze: přehazování slovesa před podmět (používá se v otázkách).
- Hlavní věta (Hauptsatz): věta, ve které platí pořadí slov V1 pro otázky nebo V2 pro oznamovací věty.
- Vedlejší věta (Nebensatz): věta, kde je konjugované sloveso často na konci.
- Trennbare Verben (odlučitelné slovesné předpony): slovesa, která v hlavní větě oddělují předponu a posílají ji na konec věty (aufstehen → er steht auf).
- W‑Fragen / tázací slova: slova začínající W (wer, was, wo …), která se používají pro dotazy na osobu, věc, místo, čas, důvod, způsob apod.
- Vždy určete, jestli je to přímá (hlavní) otázka — pak platí pravidla V1 / W‑Wort + V + S.
- U nepřímých otázek (vedlejší vět) si pohlídejte, že sloveso jde na konec věty.
- Procvičujte rozpoznávání, jestli je W‑slovo podmětem nebo předmětem (wer vs wen vs wem vs wessen).
V textu najdete mnoho příkladů: zkoušejte je porovnat se svým mateřským jazykem (češtinou). Čeština a němčina někdy vypadají podobně, ale němčina vyžaduje pevnější pořadí slov v otázkách — to je klíč k správnému tvoření otázek.