Infinitiv vs. que + subjunktiv
B2Infinitiv vs. que + subjunktiv: kdy použít který v španělštině
- Espero ver la película. (Doufám, že ten film uvidím.)
- Necesito descansar. (Potřebuji si odpočinout.)
- Quiero estudiar medicina. (Chci studovat medicínu.)
- Pedí hablar con el gerente. (Požádal jsem o možnost mluvit s ředitelem.)
2) Po předložkách (para, sin, antes de, después de, al …)
Po předložce následuje infinitiv (pokud podmět zůstává stejný):
- Antes de salir, apaga la luz. (Než odejdu, vypnu světlo.)
- Necesito estudiar antes de la prueba. (Potřebuji se učit před testem.)
3) Impersonální výroky s obecným/přirozeným podmětem
Když mluvíme obecně (není konkrétní osoba), často použijeme infinitiv:
- Es importante estudiar. (Je důležité studovat.)
- Es necesario comer bien. (Je nutné jíst dobře.)
- Espero que vengas mañana. (Doufám, že přijdeš zítra.) — (já) espero … (ty) vengas
- Te pido que me ayudes. (Žádám tě, abys mi pomohl.)
- Necesito que vengas a ayudarme. (Potřebuji, abys přišel a pomohl mi.)
2) Impersonální výroky, když jde o konkrétní osobu
Pokud říkáme, že je důležité/nezbytné, a mluvíme ke konkrétní osobě, použijeme "que + subjunktiv":
- Es importante que estudies. (Je důležité, abys studoval.) vs. Es importante estudiar. (Obecné tvrzení)
3) Emocionální, pochybné nebo záporné výroky
Po slovesech vyjadřujících emoce (gustar, temer), přání (desear, rogar), pochybnosti (dudar) apod. obvykle následuje que + subjunktiv, když se mluví o jiné osobě:
- Temen que no sea suficiente. (Bojí se, že to nebude dost.)
- No creo que venga hoy. (Nemyslím si, že dnes přijde.)
- pro slovesa na -ar: e, es, e, emos, éis, en
- pro slovesa na -er/-ir: a, as, a, amos, áis, an
Příklady:
- venir → (yo) vengo → venga, vengas, venga, vengamos, vengáis, vengan
- ayudar → (yo) ayudo → ayude, ayudes, ayude, ayudemos, ayudéis, ayuden
Pozor na nepravidelnosti a slova často používaná ve subjunktivu:
- ser → sea
- ir → vaya
- estar → esté
- dar → dé
- saber → sepa
- haber → haya
Časová sekvence (jednoduše):
- Hlavní sloveso v přítomnosti/futuru → vedlejší v přítomném subjunktivu: Espero que vengas.
- Hlavní sloveso v minulosti → vedlejší v minulém subjunktivu (imperfecto de subjuntivo): Esperaba que vinieras / Esperaba que viniese.
- Když mluvíme o dokonané akci, může se použít perfekt subjunktiv (haya + participium): Espero que hayas llegado.
- Espero ver a María mañana. (Očekávám / doufám, že já uvidím Marii zítra.) — infinitiv (stejný podmět)
- Espero que María venga mañana. (Doufám, že Maria přijde zítra.) — que + subjunktiv (jiný podmět)
Pedir
- Pedí hablar con el gerente. (Požádal jsem o možnost mluvit s ředitelem.) — infinitiv (já chci mluvit)
- Le pedí que llamara al gerente. (Požádal jsem ho, aby zavolal šéfovi.) — que + subjunktiv (požádal jsem někoho jiného)
- Te pido que me llames esta noche. (Prosím tě, abys mi dnes večer zavolal.)
Necesitar
- Necesito comprar pan. (Potřebuji koupit chleba.) — infinitiv (já koupím)
- Necesito que compres pan. (Potřebuji, abys koupil chleba.) — que + subjunktiv (potřebuji něco od tebe)
- Estudio para aprobar. (Učím se, abych složil zkoušku.) — para + infinitiv (stejný podmět)
- Estudio para que mis padres estén contentos. (Učím se, aby byli moji rodiče spokojení.) — para que + subjunktiv (jiný podmět)
Antes de / antes de que
- Antes de salir, apaga la luz. (Než odejdu, vypni světlo.) — infinitiv (stejný podmět)
- Antes de que salgas, apaga la luz. (Předtím, než odejdeš, vypni světlo.) — que + subjunctive (jiný podmět)
Sin / sin que
- Salió sin decir adiós. (Odešel, aniž by se rozloučil.) — infinitiv
- Se fue sin que nadie lo supiera. (Odešel, aniž by to někdo věděl.) — sin que + subjunktiv
- Chyba: "Espero venir mañana" když myslíme „doufám, že TY přijdeš“. Oprava: "Espero que vengas mañana." (Stejný vs. jiný podmět.)
- Chyba: použití indikativu místo subjunktivu: "Espero que él viene." → správně: "Espero que él venga." (po "esperar" ve smyslu "doufat" se obvykle používá subjunktiv, pokud jde o naději/nejistotu)
- Chyba: "Te pido llamarme." → správně: "Te pido que me llames." nebo "Te pido que llames." (po „pedir“ + jiný podmět je potřeba que + subjunktiv)
- Chyba: „Es importante que estudiar.“ → správně: "Es importante estudiar." (pokud jde o obecné tvrzení) nebo "Es importante que estudies." (pokud adresuji konkrétní osobu)
- Stejný podmět (já chci něco udělat) → infinitiv: "Espero viajar", "Necesito estudiar".
- Jiný podmět (chci, aby někdo jiný něco udělal) → que + subjunktiv: "Espero que viajes", "Necesito que estudies".
- Po předložkách (antes de, para, sin …) obvykle infinitiv; s "que" a změnou podmětu použijeme subjunktiv (antes de que, para que, sin que).
- Infinitiv (infinitivo) = neurčitý tvar slovesa (hablar, comer, vivir) → „to speak, to eat, to live“ (česky: infinitiv / slovní tvar).
- Subjunktiv (subjuntivo / subjunktiv) = způsob vyjadřující přání, nejistotu, žádost, doporučení; v závislých větách často po "que".
- Podmět = osoba/ věc, která vykonává děj (yo, tú, él…).
Doufám, že toto shrnutí pomůže rychle rozeznat, kdy v španělštině použít infinitiv a kdy "que + subjunktiv". Když si pamatujete jednoduché pravidlo "stejný podmět = infinitiv, jiný podmět = que + subjunktiv", většina situací se vyřeší správně. Pokud chcete, mohu ukázat další konkrétní příklady nebo vysvětlit časování subjunktivu detailněji.