Infinitivy po předložkách - španělština Grammar

Infinitivy po předložkách ve španělštině

Překlad tématu: Infinitivy po předložkách

Co to znamená a základní pravidlo

V španělštině platí jednoduché a velmi důležité pravidlo: když předložka (např. a, de, para, por, sin, antes de, después de, atd.) přímo předchází slovesu, sloveso stojí v infinitivu (neurčitý tvar: hablar, comer, vivir). Jinak řečeno: PO PŘEDLOŽCE -> INFINITIV.

Příklady:
- Antes de salir, cerró la puerta. (Před odchodem zavřel dveře.)
- Para aprender, tienes que practicar. (Aby ses naučil, musíš cvičit.)
- Sin pedir permiso, no puedes entrar. (Bez požádání o svolení nemůžeš vstoupit.)

Kdy a proč se používá infinitiv po předložce?

Infinitiv po předložce používáme v těchto hlavních situacích:

k vyjádření účelu nebo cíle (para + infinitiv),
po slovech, které jsou součástí ustálených spojení (acabar de, dejar de, tratar de…),
k označení současné nebo předchozí akce v kratších časových vazbách (al + infinitiv, antes de / después de + infinitiv),
k vyjádření absence nebo negace akce (sin + infinitiv),
po většině jiných předložek (por, con, hasta, tras…) – kdykoli má následovat sloveso.

Nejdůležitější předložky a příklady použití

Použití: Mnoho sloves tvoří vazbu s předložkou a + infinitiv (např. empezar a, aprender a, ayudar a). Také „ir a + infinitiv“ vyjadřuje blízkou budoucnost. Příklady:

Voy a estudiar español. (Půjdu/studuju se učit španělsky — blízká budoucnost: budu se učit.)
Empezó a llover. (Začalo pršet.)
Le ayudé a mi hermano a hacer la tarea. (Pomohl jsem bratrovi udělat úkol.)

Použití: V mnoha ustálených spojeních: acabar de (právě něco udělat), dejar de (přestat), tratar de (snažit se), antes de / después de (před/po) + infinitiv. Příklady:

Acabo de llegar. (Právě jsem dorazil.)
Dejé de fumar. (Přestal jsem kouřit.)
Antes de comer, lávate las manos. (Před jídlem si umyj ruce.)
Después de estudiar, salimos. (Po učení jsme vyšli ven.)

para

Použití: Nejčastěji vyjadřuje účel: „in order to / aby“. Když mají obě části věty stejný podmět, použijeme para + infinitiv. Pokud jsou podměty různé, používáme para que + subjuntivo. Příklady:

Estudio para aprobar el examen. (Studuji, abych složil zkoušku.) — stejný podmět
Te lo explico para que lo entiendas. (Vysvětlím ti to, aby to pochopil/a.) — různí podměty, proto para que + subjunktiv

por

Použití: Por + infinitiv se užívá k vyjádření důvodu, příčiny nebo okolnosti (za co), také vděčnosti (gracias por…), a v některých frázích jako estar por + infinitiv (mít v úmyslu / být nakloněn něco udělat / být na pokraji něčeho). Příklady:

Lo castigaron por llegar tarde. (Potrestali ho za pozdní příchod.)
Gracias por ayudarme. (Děkuju, že jsi mi pomohl/a.)
Estoy por salir. (Chystám se odejít / mám v úmyslu odejít.)

sin

Použití: Sin + infinitiv = „bez toho, že by…“ (když je podmět stejný). Pokud jsou podměty různé, použije se sin que + subjuntivo. Příklady:

Se fue sin decir nada. (Odešel, aniž by něco řekl.) — stejný podmět
Se fue sin que nadie lo supiera. (Odešel, aniž by to někdo věděl.) — jiný podmět -> sin que + subjunktiv

al + infinitiv (a + el -> al)

Použití: Al + infinitiv se používá pro akce, které se odehrají současně nebo jako okamžitý následek: znamená „když / jakmile / při“. Příklady:

Al entrar en la sala, todos aplaudieron. (Když vstoupil do haly, všichni zatleskali.)
Al ver la noticia, se puso triste. (Když uviděl tu zprávu, zarmoutil se.)

antes de / después de / tras / hasta

Použití: Předložka + infinitiv vyjadřuje časové vztahy: před / po / po (tras) / až do. Příklady:

Antes de salir, apaga las luces. (Před odchodem vypni světla.)
Después de terminar el trabajo, nos fuimos. (Poté, co jsme práci dokončili, jsme odešli.)
Tras recibir la carta, llamó a su madre. (Po obdržení dopisu zavolal matce.)
No salgas hasta terminar la tarea. (Nevycházej, dokud nedokončíš úkol.)

con

Použití: Con + infinitiv se používá méně často, ale v některých konstrukcích znamená „tím, že…/když…“ nebo „s tím, že…“ (podobně jako anglické 'by + doing'). Příklady:

Con decir la verdad no basta. (Nevystačí říct pravdu.)
No es suficiente con prometer. (Není dost slibovat.)

Kdy místo infinitivu použít "que + subjuntivo" (častý zdroj záměn)

Hlavní zásada: když po časových nebo jiných spojkách mluvíme o dvou různých podmětech, často nelze použít předložku + infinitiv; musí následovat spojka que a subjunktiv.

Srovnání (stejný vs. jiný podmět):
- Stejný podmět: Antes de salir, me fui. (Před odchodem jsem odešel.) — použijeme antes de + infinitiv.
- Jiný podmět: Antes de que salieras, te llamé. (Než jsi odešel, zavolal jsem ti.) — jiný podmět -> antes de que + subjunktiv.

Další běžné páry:
- para + infinitiv (stejný podmět) vs. para que + subjunktiv (jiný podmět)
- Estudio para aprobar. (Studuji, abych (já) složil.)
- Estudio para que mi madre esté orgullosa. (Studuji, aby má matka byla pyšná.)

- sin + infinitiv (stejný podmět) vs. sin que + subjunktiv (jiný podmět)
- Salió sin avisar. (Odešel bez varování / bez toho, aby varoval.)
- Salió sin que nadie lo avisara. (Odešel, aniž by ho někdo varoval.)

Poznámka k después de que: často používáme indicativo, pokud mluvíme o události, která se skutečně stala; subjunktiv nastane u budoucích či nejistých dějů. (To je pokročilejší nuance.)

Perifráze a slovesa, která vyžadují konkrétní předložku + infinitiv

Některá slovesa v španělštině vyžadují pevnou předložkovou vazbu před infinitivem. Je dobré je znát jako fráze:

acabar de + infinitiv = právě něco udělat (Acabo de llegar = právě jsem přišel)
dejar de + infinitiv = přestat (Dejé de fumar)
volver a + infinitiv = udělat znovu (Volvió a llamar)
tratar de + infinitiv = zkusit (Trató de abrir la puerta)
empezar/comenzar/ponerse a + infinitiv = začít (Empezó a trabajar)
acostumbrarse a + infinitiv = zvyknout si (Me acostumbré a vivir aquí)

Umístění osobních zájmen (klitik) u infinitivu

U infinitivu můžete připojit zájmena (lo, la, me, te, nos, se) přímo na konec: oba způsoby (připojení na infinitiv nebo umístění před pomocné/konjugované sloveso) jsou obvykle správné.

Příklady:
- Quiero decirte la verdad. / Te quiero decir la verdad. / Quiero decírtela. (Chci ti říct pravdu.)
- Antes de irme, me despedí. (Před odchodem jsem se rozloučil.)

DŮLEŽITÉ: Pokud připojíte zájmeno k infinitivu, tvar infinitivu zůstává nezměněn (připojení pouze přidá koncovku). V případě přízvučné změny se občas přidá přízvuk (u některých tvarů gerundia/imperativa), ale u čistého infinitivu to obvykle není třeba.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

Použití gerundia místo infinitivu po předložce (špatně): *Después saliendo…; správně: Después de salir…
Nepozorování rozdílu podmětů: použít siempre "antes de + infinitiv" i když podměty jsou různé. Správně: pokud jsou různé, používej "antes de que + subjuntivo".
Míchat para a para que bez ohledu na podmět – nezapomeň, že para + infinitiv = stejný podmět.
Zapomenout na pevné vazby sloves (acabar de, dejar de, volver a…)

Shrnutí - praktická pravidla

Po předložkách (a, de, para, por, sin, al, antes de, después de, tras, hasta, con, atd.) používáme infinitiv.
Když mluvíš o dvou různých podmětech ve větě a potřebuješ vyjádřit účel, čas nebo způsob, často použij "que + subjuntivo" (antes de que, para que, sin que).
Zapamatuj si běžné slovesné vazby (acabar de, dejar de, volver a, empezar a, tratar de).
Zájmena můžeš přikládat k infinitivu nebo je dát před konjugované sloveso.

Krátký glosář

Infinitivo (infinitiv) – neurčitý tvar slovesa (hablar, comer, vivir).
Předložka (preposición) – slovo, které spojuje podstatné jméno nebo infinitiv s ostatní větou (a, de, para, por, sin...).
Subjuntivo (subjuntiv) – způsob, který se používá v závislosti na nejistotě, touze, přání, atd.; často po "que" kdy jsou podměty rozdílné.
Gerundio (gerundium) – tvar -ando/-iendo (hablando, comiendo) používaný k vyjádření současného děje, ale NESTOJÍ bezprostředně po předložce místo infinitivu.

Pokud máš konkrétní věty, u kterých si nejsi jistý/á, klidně je napiš — projdeme je společně a ukážu, proč se používá infinitiv nebo proč je třeba subjunktiv.