Neformální rozkazy (tú a vosotros)
A2Neformální rozkazy (tú a vosotros) ve španělštině
- tú: oslovujete jednu osobu neformálně. (Používá se v celé Hispanofonní oblasti.)
- vosotros: oslovujete skupinu lidí neformálně — běžné v pevninském Španělsku; v Latinské Americe se místo něj běžně používá ustedes (formální i neformální plurál).
Příklady:
- (tú) "Habla claro." (Mluv jasně.)
- (vosotros, Španělsko) "Hablad claro." (Mluvte jasně.)
- Tvoří se jako 3. osoba jednotného čísla přítomného času (él/ella/usted) indikativu.
- hablar → habla (¡Habla!)
- comer → come (¡Come!)
- vivir → vive (¡Vive!)
Příklady:
- "Habla más despacio." (Mluv pomaleji.)
- "Come la fruta." (Sněz to ovoce.)
- "Vive el momento." (Žij přítomným okamžikem.)
Nepravidelné/časté výjimky (kladné tú)
- decir → di (¡Di la verdad!) — Řekni pravdu.
- hacer → haz (¡Haz la tarea!) — Udělej úkol.
- ir → ve (¡Ve aquí!) — Pojď sem. (Pozor: ve = jít, ver = vidět má též tvar ve; kontext rozhodne.)
- poner → pon (¡Pon la mesa!) — Prostři stůl.
- salir → sal (¡Sal ya!) — Vystup/odejdi.
- ser → sé (¡Sé bueno!) — Buď hodný.
- tener → ten (¡Ten paciencia!) — Měj trpělivost.
- venir → ven (¡Ven aquí!) — Přijď sem.
- oír → oye (¡Oye!) — Poslouchej/hele.
Vosotros (kladný)
- Tvoří se z infinitivu: vezmete koncovku -r a nahradíte ji -d (infinitiv − r + d).
- hablar → hablad (¡Hablad!)
- comer → comed (¡Comed!)
- vivir → vivid (¡Vivid!)
Příklady (Španělsko):
- "Hablad más alto." (Mluvte hlasitěji.)
- "Comed la fruta." (Sežerte ovoce.)
- "Venid aquí." (Přijďte sem.)
Reflexivní sloveso s vosotros (pozor na -d → -os)
- U kladného rozkazu se u reflexivních sloves místo připojení "-os" za tvar s -d obvykle nahradí koncová -d koncovkou -os.
- levantad → levantaos (¡Levantaos temprano!) — Vstávejte brzy.
- lavar → lavad → lavaos (¡Lavaos las manos!) — Umyjte si ruce.
- poner → poned → poneos (¡Poneos aquí!) — Postavte se sem.
Poznámka: Tento způsob je běžný v mluvené a psané španělštině Španělska. Vždy zkontrolujte výslovnost a případně diakritiku (viz sekce o akcentech níže).
Tú (záporný)
- U -ar sloves: koncovka -es (hablar → no hables)
- U -er/-ir sloves: koncovka -as (comer → no comas, vivir → no vivas)
Příklady:
- "No hables ahora." (Teď nemluv.)
- "No comas eso." (Nejez to.)
- "No vivas con miedo." (Nežij ve strachu.)
Nepravidelnosti v záporných rozkazech (subjunktiv)
- dar → no des
- estar → no estés
- ir → no vayas
- saber → no sepas
- ser → no seas
Také si dejte pozor na ortografické změny v subjunktivu u sloves na -car/-gar/-zar:
- buscar → no busques (c → qu)
- llegar → no llegues (g → gu)
- empezar → no empieces (z → c)
Vosotros (záporný)
- Použijete subjunktiv pro vosotros:
- hablar → no habléis
- comer → no comáis
- vivir → no viváis
Příklady:
- "No habléis tan alto." (Nemluvte tak nahlas.)
- "No comáis eso." (Nejezte to.)
- "No os vayáis." (Neodcházejte.)
- Kladné obecné rozkazy: atacha zájmena na konec slovesa (připojená forma).
- "Dímelo." (Di + me + lo) — Řekni mi to.
- "Pónselo." (Pon + se + lo) — Dej mu/jí to.
- Záporné rozkazy: zájmena stojí před slovesem.
- "No me lo digas." — Neříkej mi to.
- "No te lo pongas." — Neoblékej si to.
Pořadí u dvojích zájmen
- Pořadí: (reflexivní / indirektní) → (direktní). Indirektní = me, te, le(se) / Direkt = lo, la, los, las.
- "Dímelo." (me = indirektní, lo = direktní)
- Pokud je indirektní zájmeno "le/les" a následuje direktní "lo/la/los/las", le/les se mění na se:
- "Dáselo." (dar → da → dáselo) — Ne "dalelo".
Příklady:
- "Di el cuento a Juan." → "Díselo a Juan." (Řekni to Juanovi.)
- "Da el libro a María." → "Dáselo a María." (Dej jí tu knihu.)
Postup (jednoduše):
1) Vemte kladný rozkaz bez zájmen.
2) Připojte zájmena (např. me/te/se/nos/os + lo/la/los/las).
3) Zkontrolujte, kde je přirozený přízvuk výsledného slova podle pravidel (slovo končí samohláskou / n / s → přízvuk na předposlední slabice; jinak na poslední). Pokud to není ta sama slabika jako v původním rozkazu, přidejte grafický přízvuk na slabiku, kde byla původně výslovná síla.
Příklady (tú):
- hablar → habla
- "Háblame" (habla + me) → původní přízvuk na ha-, nově by podle pravidla spadl na bla-, proto: "Háblame" (s akcentem).
- "Háblamelo" (habla + me + lo) → "Háblamelo" (s akcentem).
- comer → come
- "Cómelo" (come + lo) → "Cómelo" (s akcentem), ne "Comelo".
- decir → di
- "Dime" (di + me) → "Dime" (bez akcentu, přirozený přízvuk zůstává na první slabice)
- "Dímelo" (di + me + lo) → "Dímelo" (nutný akcent: jinak by přízvuk přeskočil)
- poner → pon
- "Pónselo" (pon + se + lo) → "Pónselo" (akcent zachovává původní přízvuk pon-)
Příklady (vosotros) — i zde je třeba dávat pozor:
- traer → traed
- "Traedlo" (traed + lo) → může být "Traedlo" nebo často upravováno na "Traédmelo" (traed + me + lo) s akcentem: "¡Traédmelo mañana!" (Přineste mi to zítra.)
- dar (vosotros) → dad
- "Dadme" (dad + me) → "Dadme" (bez akcentu)
- "Dadmelo" (dad + me + lo) → podle pravidla bude potřeba akcent: "¡Dadme lo!" psáno spíš "¡Dadmelo!" — v praxi se často používají varianty se slovním oddělením ("Dad me lo") v mluvě; ve spisovné písemné podobě se řídíme pravidlem přízvuku (např. "Traédmelo").
Poznámka: Pokud se při spojování objeví pochybnost, použijte pravidlo zachování původního přízvuku slovesa — přidejte tildu tam, kde původně byl přízvuk.
- Neumísťovat zájmena za záporný rozkaz (správně: "No lo hagas.", špatně: "No hagaslo.").
- Zapomenout, že u dvojice le/les + lo/la/los/las se le/les mění na se (správně: "Dáselo", nikoli "Dáleselo").
- Používat vosotros v Latinské Americe — tam se místo toho běžně používá ustedes.
- Používat indicativ místo subjunktivu v záporných příkazech (správně: "No hables", ne "No hablas").
- Ignorovat akcenty po připojení zájmen — to může změnit význam nebo výslovnost.
- usted/ustedes jsou formální rozkazy:
- Usted (singular formální): vzít formu 3. osoby přítomného subjunktivu (no hablar → hable). Např. "Hable más despacio, por favor." (Mluvte pomaleji, prosím.)
- Ustedes (plurál formální): použije se v Latinské Americe pro neformální plurál také (místo vosotros). Např. "Hablen más despacio."
- Imperativ/rozkaz: tvar slovesa, kterým dáváte příkaz.
- Subjunktiv (subjuntivo): způsob, který se používá u záporu rozkazů ("no ...") a v jiných situacích vyjadřujících přání, pochybnosti apod.
- Reflexivní zájmeno: me, te, se, nos, os (ukazuje, že děj se vrací na podmět).
- Indirektní objektové zájmeno: me, te, le, nos, os, les (komu?), často před přímým zájmenem.
- Přímé (direktní) objektové zájmeno: lo, la, los, las (co / koho?).
- Kladný tú = 3. osoba sing. přít. indikativu (habla, come, vive) + zájmena připojujeme na konec (háblame, dímelo).
- Kladný vosotros = infinitiv − r + d (hablad, comed, vivid); reflexiva: změňte koncovku -d na -os (lavaos, levantaos).
- Záporné všechny (tú i vosotros) = přítomný subjunktiv (no hables, no habléis), zájmena před slovesem.
- Před připojováním zájmen zkontrolujte přízvuk; přidejte tildu, pokud se tím mění původní přízvuk.
Pokud potřebujete, mohu poslat přehled nejčastějších nepravidelností a tabulku s příklady (tvoření, kladné/záporné, s připojenými zájmeny) — dejte vědět, jak podrobně chcete pokračovat.