Shoda časů v subjunktivu

Tento článek vysvětluje, jak ve španělštině volit čas subjunktivu ve vedlejší větě podle času v hlavní větě a podle toho, zda je děj současný, budoucí nebo předčasný vůči hlavní větě. V češtině tomu říkáme „shoda časů“ (concordancia de tiempos). Níže najdete pravidla, tvorbu jednotlivých subjunktivních časů a mnoho příkladů.

Co to znamená a proč to potřebuji vědět?

Shoda časů znamená, že čas ve vedlejší větě (často vyjadřující přání, pochybnost, emoci, účel atd.) musí odpovídat času v hlavní větě. Správný výběr subjunktivního času ukazuje, jestli je děj současný, budoucí nebo už se stal (předčasnost). Pokud si zvolíte špatný čas, může se změnit význam nebo věta bude znít chybně.

Kdy se vůbec používá subjunktiv?

Krátké shrnutí situací, které vyžadují subjunktiv:
- Přejití vůle nebo přání: quiero que, deseo que
- Emoce: me alegra que, temo que
- Pochybnost/negace: dudo que, no creo que
- Impersonální výrazy: es necesario que, es posible que
- Účelové a časové spojky: para que, antes de que, hasta que (v budoucím smyslu), cuando (v budoucím smyslu)
- Podmínkové věty nepředstavitelné: si + imperfecto de subjuntivo / pluscuamperfecto de subjuntivo

Příklad: Quiero que vengas (Chci, abys přišel) — subjunktiv vyjadřuje přání.

Jak se tvoří hlavní subjunktivní časy?

Presente de subjuntivo (přítomný subjunktiv)

Presente se tvoří z 1. osoby jednotného čísla přítomného indikativu (yo) odstraněním koncovky -o a přidáním opačných koncovek: u sloves na -ar: e, es, e, emos, éis, en; u -er/-ir: a, as, a, amos, áis, an. Příklad: hablar -> (yo) hablo -> hable, hables, hable, hablemos... Příklady vět:

Quiero que vengas mañana. (Chci, abys přišel zítra.)
Dudo que él tenga la respuesta. (Pochybuji, že má odpověď.)

Poznámka k nepravidelným slovesům: nepravidelnosti 1. osoby (pongo -> ponga) nebo nepravidelné kmeny (ser -> sea, ir -> vaya, saber -> sepa, dar -> dé, haber -> haya) se zachovají.

Pretérito perfecto de subjuntivo (přítomný dokonavý subjunktiv)

Tvoří se pomocí přítomného subjunktivu slovesa haber + příčestí minulé: haya + p.p. (haya hablado, hayas comido, haya vivido). Použití: když je děj ve vedlejší větě dokončený a má vztah k přítomnosti nebo k hlavní větě v přítomném/budoucím čase. Příklad:

Espero que ya haya llegado. (Doufám, že už dorazil.)
Me alegra que hayas aprobado el examen. (Těší mě, že jsi složil zkoušku.)

Pretérito imperfecto de subjuntivo (minulý nedokonavý subjunktiv) — často nazývaný „pasado“ nebo prostě „imperfecto de subjuntivo“

Dva tvary jsou možné (-ra a -se), běžnější je -ra. Tvoří se z 3. osoby množného čísla préterita (ellos) bez koncovky -ron + koncovky: ra, ras, ra, ramos, rais, ran (nebo se, ses, se, semos, seis, sen). Příklad: hablaron -> hablara/hablase, comieron -> comiera/comiese. Použití: když je hlavní věta v minulosti (pretérito, imperfecto, podmínka) a vedlejší děj je současný nebo budoucí vůči té minulosti.

Quería que vinieras. (Chtěl jsem, abys přišel.)

Pluscuamperfecto de subjuntivo (pluperfektum subjunktivu) — pasado perfecto de subjuntivo

Tvoří se pomocí imperfecto de subjuntivo slovesa haber (hubiera/hubiese) + příčestí minulé: hubiera hablado, hubieras comido, hubiera vivido. Použití: k vyjádření děje, který předcházel jiné ději v minulosti (tj. předčasnost vůči hlavní větě v minulosti). Příklad:

No creía que hubieran llegado tan pronto. (Nemyslel jsem si, že by dorazili tak brzy.)
Si hubieras estudiado, habrías aprobado. (Kdybys býval studoval, složil bys.)

Hlavní pravidla shody časů — stručný přehled

Obecné pravidlo

Hlavní věta v přítomném nebo budoucím čase -> vedlejší věta používá presente de subjuntivo (pro současné nebo budoucí děje) nebo pretérito perfecto de subjuntivo (pokud je děj dokončený před hlavní větou).
Hlavní věta v minulosti nebo kondicionálu -> vedlejší věta používá pretérito imperfecto de subjuntivo (pro současné/budoucí vůči minulosti) nebo pluscuamperfecto de subjuntivo (pokud je děj předčasný vůči hlavní větě v minulosti).

Textová „tabulka“ (hlavní věta → vedlejší věta):
- Presente / Futuro / Pret. perfecto (hlavní) → Presente de subj. (současnost / budoucnost)
- Presente / Futuro / Pret. perfecto (hlavní) → Pret. perfecto de subj. (předčasnost)
- Pretérito / Imperfecto / Condicional (hlavní) → Pret. imperfecto de subj. (současnost / budoucnost vůči minulosti)
- Pretérito / Imperfecto / Condicional (hlavní) → Pluscuamperfecto de subj. (předčasnost vůči minulosti)

Konkrétní příklady (present, past, perfect subjunctive po různých hlavních časech)

1) Hlavní věta v přítomném čase

Presente de subjuntivo (současnost / budoucnost): Quiero que vengas mañana. (Chci, abys zítra přišel.)
Pretérito perfecto de subjuntivo (předčasnost): Espero que ya haya llegado. (Doufám, že už dorazil.)

2) Hlavní věta v budoucím čase

Presente de subjuntivo (budoucí děj): Te llamaré cuando llegue. (Zavolám ti, až přijedu.)
Pretérito perfecto de subjuntivo (pokud vedlejší děj bude dokončen před momentem v budoucnosti): Cuando hayas terminado, hablamos. (Až budeš hotov, promluvíme si.)

3) Hlavní věta v přítomném perfektu

Pretérito perfecto de subjuntivo (když mluvíme o něčem, co se stalo před tímto přítomným dějem): Me alegra que hayas venido. (Těší mě, že jsi přišel.)

4) Hlavní věta v minulosti (pretérito / imperfecto)

Pretérito imperfecto de subjuntivo (současnost / budoucnost vůči minulosti): Quería que vinieras. (Chtěl jsem, abys přišel.)
Pluscuamperfecto de subjuntivo (předčasnost vůči minulému ději): No creí que hubieran llegado tan pronto. (Nemyslel jsem si, že by dorazili tak brzy.)

5) Hlavní věta v kondicionálu

Pretérito imperfecto de subjuntivo: Me gustaría que me ayudaras. (Rád bych, abys mi pomohl.)

Speciální případy a výjimky

Zachování přítomného času při převodu řeči (bez cambia de tiempo):
Když hlavní věta v minulosti uvádí něco, co je stále pravda nebo platí, je možné ponechat přítomný čas ve vedlejší větě (není nutné backshift).
- Mi madre dijo que no quiere que fume en casa. (Moje matka řekla, že nechce, abych doma kouřil — její přání stále platí.)
Alternativa (plné backshiftování): Mi madre dijo que no quería que fumara en casa.

Kdy dát infinitiv místo subjunktivu:
Pokud má hlavní i vedlejší věta stejný subjekt, často se používá infinitiv místo subjunktivu:
- Quiero salir (ne: Quiero que yo salga). Chci jít ven.
- Quiero que tú salgas (když subjekty různé). Chci, abys šel ty ven.

Spojky, které ovlivňují výběr subjunktivu:
- Cuando / hasta que / en cuanto / tan pronto como: subjunktiv, pokud se odkazuje na budoucnost; indikativ, pokud mluvíme o minulosti nebo o faktu.
- Cuando llegue, te aviso. (Až přijdu, dám vědět.) — subjunktiv
- Cuando llegó, cenamos. (Když přišel, najedli jsme se.) — indikativ
- Aunque: subjunktiv pro hypotetické/neznámé skutečnosti, indikativ pro fakta.
- Aunque venga mucha gente, habrá sitio. (I kdyby přišlo hodně lidí — hypotéza: subjunktiv)
- Aunque vino mucha gente, hubo sitio. (Přišlo hodně lidí — fakt: indikativ)

Běžné chyby, kterým se vyvarovat

- Použít presente de subjuntivo po hlavní větě v minulosti místo imperfecto de subjuntivo (Chyba: *Quería que vengas. Správně: Quería que vinieras.)
- Nezaměňovat pluscuamperfecto de subj. (hubiera + p.p.) s kondicionálem složeným (habría + p.p.). Správná konstrukce v podmínkových větách: Si hubiera sabido, habría venido.
- Nepoužít subjunktiv tam, kde je povinný (po que s výrazy přání, pochybnosti, emocí apod.): *Creo que venga. Správně: No creo que venga.
- Ignorovat, že infinitiv může nahradit subjunktiv, pokud je stejný subjekt v obou větách.

Krátký slovníček (glosář)

- Subjunktiv (subjuntivo): způsob, který vyjadřuje přání, pochybnost, emoce, možnost, apod.
- Presente de subjuntivo: přítomný subjunktiv (vzpomeň: quierO → que vengas)
- Pretérito perfecto de subjuntivo: present perfect subjunctive (haya + p.p.)
- Pretérito imperfecto de subjuntivo: minulý subjunktiv (více tvarů: -ra / -se)
- Pluscuamperfecto de subjuntivo: pluperfect subjunctive (hubiera/hubiese + p.p.)
- Shoda časů (concordancia de tiempos): pravidla pro volbu času vedlejší věty podle času hlavní věty.

Závěrečné tipy

- Určete nejdřív čas hlavní věty a vztah času vedlejší věty (současnost, budoucnost nebo předčasnost).
- Pamatujte, že po přítomném/budoucím hlavním slovesu použijete presente de subjuntivo nebo pretérito perfecto de subjuntivo (pokud je děj dokončený).
- Po minulém hlavním slovesu použijete pretérito imperfecto de subjuntivo nebo pluscuamperfecto de subjuntivo (pokud je děj předčasný).
- Procvičujte s běžnými spojkami: cuando, antes de que, para que, hasta que, aunque — u nich je rozdíl mezi subjunktivem (hypotéza/budoucnost) a indikativem (fakt/minulost).

Pokud chcete, mohu vytvořit stručný přehled (jednostránkovou "cheat sheet") s příklady pro tisk nebo srozumitelnou tabulkou pro rychlé opakování.