Minulý infinitiv (après avoir/être + participe passé) - francouzština Grammar

Co je to minulý infinitiv (infinitif passé)?

Stručné vysvětlení

Minulý infinitiv (francouzsky infinitif passé) je složený tvar infinitivu, který se tvoří pomocným slovesem v infinitivu (avoir nebo être) + participe passé hlavního slovesa. Používá se tehdy, když děj infinitivu nastal před dějem hlavní věty (tj. je předčasný).

Příklady:
Après avoir mangé, nous sommes sortis. — Po tom, co jsme se najedli, jsme vyšli.
Il prétend avoir vu l'accident. — Tvrdí, že viděl nehodu. (doslova: tvrdí mít viděno)
Elle semble être partie. — Zdá se, že odešla.

Kdy se používá minulý infinitiv?

1) Vyjádření předčasnosti (antériorité)

Minulý infinitiv označuje děj, který se stal dříve než děj hlavní věty.

Je suis content de t'avoir rencontré. — Jsem rád, že jsem tě potkal. (setkání proběhlo dříve než vyjádřený pocit)
Après avoir fini ses devoirs, il est sorti. — Poté, co dokončil úkoly, odešel.

Pozor na rozdíl od infinitivu přítomného: infinitif présent (např. «venir», «parler») označuje současnost nebo děj bez zřetelné předčasnosti. Např. «Je regrette de te voir» vs «Je regrette de t'avoir vu» (lituji, že tě vidím / lituji, že jsem tě viděl).

2) Po slovesech vyjadřujících názor, tvrzení, tvrzení minulého děje

Často po slovesech jako prétendre, croire, sembler, dire, affirmer, prétendre, regretter, se féliciter apod.

Il prétend avoir entendu des cris. — Tvrdí, že slyšel křik.
Je crois l'avoir déjà vu. — Myslím, že jsem ho už viděl.

3) Po některých předložkách: après, sans, avant (a další)

Après + infinitif passé = „poté, co ...“ (pokud subjekty souhlasí).

Après être arrivé, il a téléphoné. — Poté, co dorazil, zavolal.

- Sans + infinitif passé = „bez toho, aby ...“
Il est parti sans avoir dit au revoir. — Odešel, aniž by řekl sbohem.

- Avant + infinitif passé: užívá se méně často, ale možné: Il est parti avant d'avoir fini. — Odešel dřív, než skončil.

Jak se tvoří minulý infinitiv?

Obecné pravidlo

Infinitif passé = infinitiv pomocného slovesa (avoir nebo être) + participe passé hlavního slovesa.

- s avoir: avoir + participe passé → avoir fait, avoir vu, avoir pris
- s être: être + participe passé → être parti, être venu, être allé

Příklady:
Après avoir travaillé, il s'est reposé. — Po práci si odpočinul.
Après être parti, il a oublié son sac. — Poté, co odešel, zapomněl tašku.

Zvratná slovesa

U zvratných sloves (se laver, se tromper apod.) se zvratné zájmeno klade před infinitiv pomocného slovesa:

Après s'être réveillé, il a pris son petit-déjeuner. — Poté, co se probudil, snědl snídani.
Elle regrette de s'être trompée. — Lituje, že se mýlila.

Nepravidelná příčestí
Participe passé má u mnoha sloves nepravidelný tvar (voir → vu, faire → fait, prendre → pris, venir → venu, naître → né apod.). V infinitif passé použijete právě tento tvar.

Které pomocné sloveso (avoir nebo être) použít?

Obecné pravidlo

Většina sloves používá v minulých časech pomocné avoir → tedy i v infinitif passé použijeme avoir (avoir + participe passé).
Skupina sloves pohybu a základní „rentrée/ sortie/ naître/ mourir/ venir/ aller/ partir/ rester/ monter/ descendre/ tomber…“ a všechna zvratná slovesa používají être → tedy être + participe passé.

Příklady:
Avoir: Il prétend avoir compris la leçon. — Tvrdí, že pochopil lekci.
Être: Elle dit être partie trop tôt. — Říká, že odešla příliš brzy.
Se (zvratné): Après s'être couchés, ils ont éteint la lumière. — Po ulehnutí zhasli světlo.

Výjimky a nuance

Některá slovesa mohou mít avoir i être podle toho, zda jsou použita tranzitivně (s přímým předmětem) nebo intranzitivně. Např. "monter", "descendre", "sortir", "passer" atd.

Il est sorti. — Odešel. (intransitivní → être)
Il a sorti la valise. — Vyndal zavazadlo. (tranzitivní → avoir)

V infinitif passé tedy musíte zvolit pomocné sloveso podle významu:
Après être sorti (poté, co on odešel), ...
Après avoir sorti les valises (poté, co vyndal zavazadla), ...

Shoda příčestí minulého (accord du participe passé)

S être

Pokud je infinitif passé tvořen s être, příčestí se shoduje s podmětem infinitivu (v rodě a čísle):

Elle prétend être partie. — "partie" (fem. sing.) protože podmět je "elle".
Nous sommes heureux d'être partis. — "partis" (mask./mpl) pokud mluvčí je skupina mužů nebo smíšená skupina.

S avoir

U avere (avoir) se příčestí za normálních okolností neshoduje s podmětem; shoda nastává, když má před infinitivem stojící přímý předmět (předcházející přivlastňovací zájmeno nebo relativní zájmeno), které se vztahuje k infinitivu.

Je l'ai vue. — v prostém passé composé: "vue" se shoduje s l' (pokud je to femme).
Je crois l'avoir vue. — v infinitif passé: participium "vue" se shoduje s předcházejícím zájmenným objektem "l'" (pokud je to ona).

Další příklad s relativním zájmenem:
Les lettres qu'il prétend avoir écrites sont sur la table. — "écrites" se shoduje s "les lettres" (fem. plur.).

U zvratných sloves (se)
U zvratných sloves obvykle platí shoda s podmětem: Elle se félicite de s'être trompée. — "trompée" (fem. sing.).
Výjimka: pokud je za slovesem přímý předmět, který následuje (např. "Elle s'est lavé les mains"), příčestí se neshoduje.

Negace a zájmena (kde dát "ne pas" a kdo jde před infinitivem)

Negace

Negace u infinitif passé se vytváří kolem pomocného slovesa (avoir/être):

Il affirme ne pas avoir reçu le message. — Tvrdí, že zprávu neobdržel.
Elle prétend ne pas être arrivée en retard. — Tvrdí, že nepřišla pozdě.

Důležitá nuance: Pokud dáte negaci kolem hlavního slovesa místo kolem pomocného, změníte význam nebo zdůrazníte jinou část věty:
Je ne crois pas l'avoir vu. — Nevěřím, že jsem ho viděl.
Je crois ne pas l'avoir vu. — Myslím, že jsem ho neviděl. (neutrálně možné, ale méně časté)

Umístění zájmen

Zájmena (přímá i nepřímá: me/te/se/le/la/les/lui/leur...) se před infinitif passé kladou před pomocné sloveso v infinitivu:

Je crois l'avoir déjà rencontré. — Myslím, že jsem se s ním už setkal.
Je pense te l'avoir dit. — Myslím, že jsem ti to řekl.

Shoda příčestí s těmito zájmeny se řídí pravidlem popsaným výše (pokud zájmeno stojí před infinitiv minulý a je přímým objektem, participium se shoduje).

Po "après" vs "après que": kdy který tvar použít?

- "Après + infinitif passé" použijete, pokud je podmět infinitivu stejný jako podmět hlavní věty. (krátká a často preferovaná forma)

Après être rentré, il a mangé. — On (on sám) se vrátil a pak jedl.

- Pokud jsou podměty různé, musíte použít "après que" + indikativní větu (plná vedlejší věta):

Après qu'il est rentré, nous avons mangé. — Když on přišel (on ≠ my), my jsme pak jedli.

Shrnutí rozdílu: "Après avoir/être..." = když mluvčí a infinitiv sdílejí stejný podmět; "Après que..." = když podměty nejsou stejné.

Běžné chyby a jak se jim vyhnout

1) Špatné pomocné sloveso (avoir místo être nebo naopak)

Chyba: *Après avoir allé au magasin.* (špatně) Správně: Après être allé au magasin. — Aller potřebuje être.

2) Použití infinitif passé při různých podmětech (po "après")

Chyba: *Après avoir mangé, ils sont partis.* říká, že oni jedli. Pokud jsi měl na mysli "po tom, co on jedl, my jsme...", musí být: Après qu'il a mangé, nous sommes partis.

3) Zapomenutí shody příčestí

Chyba v psaní: Je crois l'avoir vu. (živá mluva často to nechá) Pokud je "l'" žena, správně: Je crois l'avoir vue.

Velká sada příkladů (s překladem a krátkým komentářem)

Po «après»

Après avoir étudié, elle a passé l'examen. — Po tom, co se učila, složila zkoušku. Après être arrivée, elle a appelé sa mère. — Poté, co dorazila, zavolala matce. Après s'être levés, nous avons pris le petit-déjeuner. — Po probuzení jsme snědli snídani.

Po slovech jako prétendre, croire, sembler, dire

Il prétend avoir vu le voleur. — Tvrdí, že viděl zloděje. Je crois l'avoir déjà rencontré. — Myslím, že jsem se s ním už setkal. Elle semble être fatiguée. — Zdá se, že je unavená.

S negací

Il affirme ne pas avoir reçu la lettre. — Tvrdí, že dopis nedostal. Je pense ne pas avoir fait d'erreur. — Myslím, že jsem neudělal chybu.

S předmětnými zájmeny a shodou

Je l'ai vu. — Viděl jsem ho/ji (v passé composé). Je crois l'avoir vu. — Myslím, že jsem ho viděl. (pokud jde o ženu: Je crois l'avoir vue.) Les chansons qu'il prétend avoir écrites sont belles. — Písně, které tvrdí, že napsal, jsou hezké. ("écrites" souhlasí s "les chansons")

Zvratná slovesa

Elle regrette de s'être trompée. — Lituje, že se mýlila. Nous sommes contents de nous être rencontrés. — Jsme rádi, že jsme se potkali.

Verba s oběma auxiliáry (př. monter, sortir, descendre)

Après être monté, il était essoufflé. — Poté, co vylezl, byl zadýchaný. (intransitivní význam) Après avoir monté les valises, il a fermé la porte. — Poté, co vynesl kufry, zavřel dveře. (tranzitivní význam → avoir)

Krátké shrnutí

Nejdůležitější body

Minulý infinitiv = avoir/être (v infinitivu) + participe passé. Vyjadřuje předčasnost (děj před dějem hlavní věty).
Používá se po slovesech vyjadřujících tvrzení, po předložkách jako après/sans, a tam, kde je podmět infinitivu stejný jako podmět hlavní věty.
Être → shoda participia s podmětem; Avoir → shoda jen když přímý předmět předchází infinitivu.
Pozor na umístění záporu a zájmen: zápor kolem pomocného (ne ... pas avoir/être), zájmena před pomocným.

Glosář (krátké vysvětlení termínů)

Infinitif passé / Minulý infinitiv

— složený infinitiv vyjadřující předčasnost: avoir/être + participe passé.

Participe passé / Příčestí minulé

— tvar slovesa používaný v minulých časech (parlé, fini, pris, venu...).

Auxiliaire / Pomocné sloveso

— avoir nebo être, které tvoří složené časy.

Accord / Shoda

— přizpůsobení příčestí rodu a čísla podle pravidel (s être s podmětem; s avoir s předcházejícím přímým předmětem).

Pokud chcete, mohu připravit přehled nejčastějších sloves, které berou être místo avoir, nebo seznam nepravidelných participe passés s příklady v infinitif passé.