Osobní podmětná zájmena

Osobní podmětná zájmena ve francouzštině

Osobní podmětná zájmena (fr. les pronoms personnels sujets) jsou slova, která nahrazují podstatná jména jako podměty věty. Ve francouzštině jsou hlavní tvary: je, tu, il, elle, on, nous, vous, ils, elles. V tomto článku vysvětlím, co jednotlivá zájmena znamenají, kdy je používat, jak se chovají před slovesy (elize, liaison), jak ovlivňují shodu sloves a uvedu bohatou sadu příkladů.

Co to znamená?

- Podmětné zájmeno stojí před slovesem a ukazuje, kdo vykonává činnost: kdo mluví (je), komu je řečena (tu/vous), o kom se mluví (il/elle/ils/elles), apod.
- Zájmena určují osobu (1., 2., 3.), číslo (singulár/množina) a někdy rod (ils/elles). Sloveso se s nimi shoduje (conjugace).
- Seznam základních tvarů a jejich český překlad:
- je — já
- tu — ty (neformálně)
- il — on / ono (mužský rod), také „it“ pro mužská podstatná jména
- elle — ona / ono (ženský rod)
- on — jeden/„my“ v hovorové řeči / lidé / neosobní „one/people"
- nous — my
- vous — vy (pl. nebo vykání k jedné osobě)
- ils — oni (mužská skupina nebo smíšená)
- elles — ony (pouze ženská skupina)

Kdy je používáme?

- Jako podmět před slovesem: Je parle (já mluvím), Tu viens (ty přicházíš), Ils partent (oni odcházejí).
- Ve francouzštině je obvykle nutné použít podmětné zájmeno (na rozdíl od češtiny, kde se podmět často vynechává). Např. v češtině řeknete "mluvím", ve francouzštině obvykle "Je parle".
- Výjimka: v rozkazovacím způsobu se podmětné zájmeno vynechává: (Tu) Parle! / Parlons! / Parlez!

Tvary a příklady pro každé zájmeno

Je — já

- Použití: 1. osoba singuláru. Před samohláskou nebo h muet se zkracuje na j'.
- Příklady:
- Je parle français. — Mluvím francouzsky.
- J'aime le chocolat. — Mám rád čokoládu. (zkrácené: je -> j')
- Je suis étudiant. — Jsem student.
- Je n'ai pas d'argent. — Nemám žádné peníze.
- Je vais partir demain. — Zítra odjedu.
- Je suis allé(e) au cinéma. — Šel/šla jsem do kina. (allé(e): přidáme -e pro ženu)

Poznámky: "Je" se občas v rychlé mluvě vynechává (hovorově: "J'parle"), ale ve spisovné řeči se používá vždy.

Tu — ty (neformální)

- Použití: 2. osoba singuláru, neformální (přátelé, rodina, děti).
- Příklady:
- Tu parles très bien. — Mluvíš velmi dobře.
- Tu es prêt ? — Jsi připraven?
- Tu as fini ton travail ? — Dokončil jsi práci?
- Tu viens ce soir ? — Přijdeš dnes večer?
- Tu te lèves tôt. — Vstáváš brzy. (zde: tu = podmět, te = zvratné zájmeno)

Poznámka: Pozor na rozdíl mezi "tu" (podmět) a "te/toi" (zdůrazněné či předmětové tvary).

Il / Elle — on / ona / 3. osoba singuláru

- Použití: mluvíme o třetí osobě jedné osoby nebo věci; "il" se používá i pro některé neosobní výrazy (viz níže).
- Příklady:
- Il travaille demain. — On pracuje zítra.
- Elle est contente. — Ona je spokojená.
- Le livre est sur la table. Il est intéressant. — Kniha je na stole. Je zajímavá.
- Elle est allée au marché. — Šla na trh. (allée s -e pro ženu)

Neosobní použití "il":
- Il pleut. — Prší. (neosobní "il" pro počasí)
- Il y a un problème. — Je tu problém.

On — "one", "my" (hovorově) / lidé / neosobní

- Použití: velmi časté. Má několik významů:
1) Neurčitý "lidé/one" — On dit que... (říká se, že...)
2) Hovorové "my" — místo nous: On va au cinéma. (My jdeme do kina.)
3) Pasivní/obecné: Dans ce pays, on parle français. (V této zemi se mluví francouzsky.)
- Příklady:
- On va au cinéma ce soir. — Půjdeme dnes večer. (hovorové "my")
- On m'a dit la vérité. — Řekli mi pravdu. (lidé/někdo)
- On ne fume pas ici. — Tady se nekouří. (obecné pravidlo)

Upozornění: "On" se skloňuje jako 3. osoba singuláru (On est, On a, On va). V mluveném jazyce se někdy používá množné přizpůsobení přídavných jmen (On est contents), ale ve spisovné francouzštině je správně "On est content" (singulární shoda) nebo raději použít "Nous sommes contents".

Nous — my

- Použití: formální nebo neutrální 1. osoba množného čísla.
- Příklady:
- Nous habitons à Paris. — Bydlíme v Paříži.
- Nous avons fini nos devoirs. — Dokončili jsme domácí úkoly.
- Nous sommes allés au théâtre. — Šli jsme do divadla.

Poznámka: V hovorové francouzštině se často místo nous užívá on (viz výše).

Vous — vy / vykání

- Použití: 2. osoba množného čísla (vy jako skupina) nebo vykání jedné osobě (formální oslovení).
- Příklady:
- Vous êtes professeur ? — Jste učitel / jste pan učitel? (vykání)
- Est-ce que vous venez demain ? — Přijdete/zítra přijdete?
- Vous avez oublié vos clés. — Zapomněli jste klíče.

Tip pro mluvčí češtiny: Stejná situace jako "ty"/"vy" v češtině: použijte vous, když chcete být zdvořilí nebo když mluvíte k více lidem.

Ils / Elles — oni / ony (3. osoba množného čísla)

- Použití: množina; "ils" pro muže nebo smíšené skupiny, "elles" pro čistě ženské skupiny.
- Příklady:
- Ils parlent anglais. — Oni mluví anglicky. (muži nebo skupina)
- Elles sont heureuses. — Ony jsou šťastné. (ženy)
- Ils sont partis hier. — Odešli včera.
- Elles sont parties hier. — Odešly včera. (shoda: -es pro ženský plurál)

Speciální případy: elize, liaison a shoda v minulém čase

Elize (elision)
- Elize znamená zkrácení vokálního "e" u zájmena "je" před samohláskou nebo h muet: "je aime" → "j'aime"; "je ai" → "j'ai".
- Příklady:
- J'aime le café. — Mám rád kávu.
- J'habite ici. — Bydlím tady.

Liaison
- Liaison = vyslovení původně „tichého“ koncového písmene před následující samohláskou (např. s, x, t). U podmětných zájmen se často vyskytuje:
- Ils ont fini. — [il-z-ont fini] (v mluvené francouzštině slyšíte spojení jako znělé /z/)
- Nous avons. — [nu-z-avons]
- Vous avez. — [vu-z-avez]
- Poznámka: existují pravidla, kdy je liaison povinná, volitelná nebo zakázaná; u zájmen je často slyšitelná mezi zájmenem a slovesem začínajícím samohláskou.

Shoda v passé composé s auxiliarem être
- Pokud je pomocné sloveso être, minulý příčest se shoduje s podmětem podle rodu a čísla:
- Il est allé. — Šel.
- Elle est allée. — Šla. (přidáno -e)
- Ils sont allés. — Šli. (přidáno -s)
- Elles sont allées. — Šly. (přidáno -es)
- Pokud je pomocné sloveso avoir, příčestí minulého se obvykle neshoduje s podmětem (výjimka: když přímý předmět stojí před slovesem).
- U zvratných sloves se jako pomocné často používá être a shoda může záviset na tom, zda je zvratné zájmeno přímým předmětem.

On vs Nous — kdy použít které

- On = běžně v mluvené francouzštině místo nous (méně formální):
- On y va. — Jdeme tam.
- Nous = formálnější/psaný projev; doporučeno v oficiálních textech nebo když chcete být přesní.
- Doporučení: v konverzaci můžete bez obav používat on; v písemném jazyce preferujte nous.

Tu vs Vous — pravidla zdvořilosti a číslo

- Tu = neformální, používejte s přáteli, rodinou, dětmi.
- Vous = formální (vykání) nebo plurál. Když nevíte, co použít, bezpečnější je vous.
- Příklad rozhovoru:
- (formálně) Bonjour Madame, vous allez bien ? — Dobrý den paní, máte se dobře?
- (neformálně) Salut, tu vas bien ? — Ahoj, máš se dobře?

Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout

- Zapomenout na elizi: psát "Je aime" namísto "J'aime".
- Špatně: Je aime le gâteau.
- Správně: J'aime le gâteau.
- Špatná shoda v minulém čase s être:
- Špatně: Elle est allé au marché.
- Správně: Elle est allée au marché.
- Směšování ils / elles (gender): použijte elles pouze pro čistě ženské skupiny.
- Špatně: Elles parlent (o skupině mužů a žen).
- Správně: Ils parlent.
- Použití "on" + plurálová shoda v psaném jazyce: ve formálním textu raději "nous sommes" než "on sommes"; správně by bylo "On est" (singulárně), ale pochopitelně často ve mluvené češtině slyšíte "on sont" — to je nespisovné.
- Když nevíte, zda vykat nebo tykat, začněte s vous. Pokud partner preferuje tu, obvykle to nabídne on/ona.

Komplexní příklady podle typu věty

Přítomný čas — oznamovací věty
- Je travaille. — Pracuji.
- Tu travailles. — Pracuješ.
- Il travaille. — On pracuje.
- On travaille. — My (hovorově) pracujeme / lidé pracují.
- Nous travaillons. — My pracujeme.
- Vous travaillez. — Vy pracujete / vykáte.
- Ils travaillent. — Oni pracují.
- Elles travaillent. — Ony pracují.

Zápor (ne ... pas)
- Je ne comprends pas. — Nerozumím.
- Tu ne comprends pas. — Nerozumíš.
- Il ne comprend pas. — On nerozumí.
- On ne comprend pas. — Lidé nerozumějí / my (hovor.) nerozumíme.
- Nous ne comprenons pas. — My nerozumíme.
- Vous ne comprenez pas. — Vy nerozumíte.
- Ils ne comprennent pas. — Oni nerozumějí.

Otázky (Est-ce que / inverze)
- Est-ce que tu viens ? — Přijdeš?
- Viens-tu ? (inverze, formální) — Přijdeš?
- Est-ce que vous parlez anglais ? — Mluvíte anglicky?
- Parlez-vous anglais ? — Mluvíte anglicky? (inverze)
- Est-ce qu'il a fini ? — Dokončil to?
- A-t-il fini ? — Dokončil to? (inverze s -t- vkládaným u sloves končících samohláskou)

Passé composé — ukázky shody
- Je suis allé(e). — Šel/šla jsem.
- Tu as mangé. — Jedl jsi.
- Il est arrivé. — On dorazil.
- Elle est arrivée. — Ona dorazila.
- Nous sommes partis. — Odešli jsme.
- Vous avez vu le film. — Viděli jste film.
- Ils sont venus. — Přišli.
- Elles sont venues. — Přišly.

Imperativ (bez podmětu)
- (Tu) Parle ! — Mluv!
- (Nous) Parlons ! — Mluvme!
- (Vous) Parlez ! — Mluvte!

Shrnutí a slovníček (glossary)

Krátké shrnutí:
- Je = já, tu = ty, il/elle = on/ona, on = "one/people" nebo hovorové "my", nous = my (formálně), vous = vy / vykání, ils/elles = oni/ony.
- Elize: je → j' před samohláskou (j'aime).
- Liaison: spojení koncové souhlásky s následující samohláskou (ils ont, nous avons).
- Passé composé s être = příčestí se shoduje s podmětem (elle est allée).
- Tu vs vous: tu = neformální, vous = formální nebo plurál.

Slovníček (krátké definice)
- Podmět (sujet): osoba nebo věc, která vykonává děj (kdo/ co).
- Osoba (personne): 1., 2., 3. osoba gramatická.
- Číslo (nombre): singular (jednotné) nebo pluriel (množné).
- Rod (genre): masculin / féminin (mužský / ženský) ovlivňuje některé tvary.
- Elize (élision): zkrácení samohlásky (je → j').
- Liaison: vyslovení dříve neznělé koncové souhlásky před samohláskou.
- Shoda (accord): přizpůsobení tvaru (příčestí, přídavná jména) podle rodu a čísla.

Pokud si zapamatujete základní tvary (je, tu, il/elle/on, nous, vous, ils/elles), pravidlo elize (j'), rozdíl mezi tu/vous a mezi nous/on a základní shodu v passé composé s être, budete mít pevný základ pro běžné používání podmětných zájmen ve francouzštině. V příkladech výše najdete mnoho přirozených vět, které si můžete opakovat a sledovat, jak se zájmena chovají v různých situacích.