Ukazovací přídavná jména (ce, cet, cette, ces)
A1Ukazovací přídavná jména ve francouzštině (ce, cet, cette, ces)
Příklady:
- Ce livre est intéressant. (Tato kniha je zajímavá.)
- Cet ami habite loin. (Ten přítel bydlí daleko.)
- Cette chaise est confortable. (Ta židle je pohodlná.)
- Ces enfants jouent dans le parc. (Tyto děti si hrají v parku.)
- ukázat nebo identifikovat konkrétní věc: Donne-moi ce stylo. (Dej mi to pero.)
- rozlišit mezi několika možnostmi: Prends ces deux pommes. (Vezmi si tyto dvě jablka.)
- upřesnit, která osoba nebo věc je myšlena (často s -ci / -là pro blízkost/vzdálenost).
Příklady nuance blízko/vzdáleno:
- Ce livre-ci est à moi. (Tato kniha tady je moje.)
- Ce livre-là est à lui. (Tato/tamta kniha je jeho.)
- ce — masculin singulier, před souhláskou (nebo zvukem souhlásky)
- cet — masculin singulier, před samohláskou nebo němým "h" (h muet)
- cette — féminin singulier, před samohláskou i souhláskou
- ces — pluriel pro oba rody
Příklady podle tvaru:
- ce: ce garçon, ce livre, ce problème
- Ce garçon est gentil. (Ten chlapec je hodný.)
- Ce livre est sur la table. (Ta kniha je na stole.)
- cet (použijte, pokud následuje samohláska nebo h muet): cet ami, cet arbre, cet hôtel, cet étudiant
- Cet ami vient demain. (Ten přítel přijde zítra.)
- Cet hôtel est confortable. (Ten hotel je pohodlný.)
- cette: cette fille, cette voiture, cette maison
- Cette fille parle français. (Ta dívka mluví francouzsky.)
- Cette voiture est rouge. (To auto je červené.)
- ces: ces fleurs, ces hommes, ces idées
- Ces fleurs sentent bon. (Tyto květiny krásně voní.)
- Ces idées sont intéressantes. (Tyto nápady jsou zajímavé.)
Poznámka o zvuku: rozhoduje nejen písmeno, ale zvuk, který následuje.
Když před podstatným jménem stojí přídavné jméno, volba mezi ce/cet závisí na prvním zvuku tohoto přídavného jména, ne na podstatném jméně samotném.
Příklady:
- Ce grand homme est respecté. (Tento velký muž je respektovaný.) — zde "grand" začíná na souhlásku, takže použití je "ce".
- Cet ancien ami m'a aidé. (Tento bývalý přítel mi pomohl.) — zde začíná "ancien" na samohlásku, proto "cet".
H muet vs. h aspiré
Některá slova začínají písmenem "h". Pokud je to "h muet" (němý h), zachází se se slovem jako se samohláskou: říkáme "cet homme" nebo "l'homme". Pokud je to "h aspiré" (aspiré), chová se jako souhláska: elize (l') ani liaison se nekoná a použijete "ce" (např. "ce héros" vs. "cet héros" – pozor: u konkrétních slov je třeba ověřit ve slovníku, zda jde o h muet nebo aspiré).
- Masculin singulier: ce / cet
- Féminin singulier: cette
- Pluriel (oba rody): ces
Příklady s přídavnými jmény a množným číslem:
- Ce petit chat dort. (Ten malý kocourek spí.)
- Cette jolie robe est chère. (Ta hezká sukně/šaty jsou drahé.)
- Ces vieux bâtiments doivent être réparés. (Tyto staré budovy se musejí opravit.)
- Přídavné jméno stojí před podstatným jménem: "ce livre".
- Ukazovací zájmena (celui, celle, ceux, celles) stojí samostatně a nahrazují podstatné jméno: "Je veux ce livre." / "Je veux celui-ci." (Chci tu knihu. / Chci tuhle.)
Příklad:
- Je préfère ce gâteau. (Preferuji ten dort.)
- Je préfère celui-ci. (Preferuji tenhle.)
c'est vs. ce + podstatné jméno:
- "C'est" je neutrální ukazovací zájmeno často používané před jménem, přídavným jménem nebo větou: "C'est un problème." (To je problém.)
- "Ce" jako přídavné jméno stojí před konkrétním podstatným jménem: "Ce problème est difficile." (Ten problém je obtížný.)
- Špatné použití "cet" před souhláskou: *Cet garçon est ici.* → správně: Ce garçon est ici.
- Špatné použití "ce" před samohláskou: *Ce ami* → správně: Cet ami.
- Zapomenutí, že "ces" je pro množné číslo jak mužského, tak ženského rodu: *Ces fille* (chybně) → správně: Ces filles.
- Neovládnutí pravidla, že rozhodující je zvuk následujícího slova (tj. i přídavné jméno stojící před podstatným jménem). Viz příklad "cet ancien ami" vs. "ce grand ami".
- Mylné nahrazování přídavných jmen zájmeny: "Je veux ce" (neúplné) místo "Je veux celui-ci/celle-là".
- Ce livre-ci (tato kniha tady)
- Ce livre-là (tamta kniha)
Příklady:
- J'aime cette robe-ci. (Líbí se mi tyto šaty tady.)
- Je préfère ceux-là. (Preferuji ty tam.)
- Ce livre = ten/ta/to, tento
- Ce livre-ci = tento tady
- Ce livre-là = tamten
Důležité: francouzská shoda (ce/cet/cette/ces) závisí na francouzském rodu a čísle; český překlad volíte podle českého rodu slova.
- Použijte ce před mužským podstatným jménem v singuláru, pokud následuje zvuk souhlásky.
- Použijte cet před mužským podstatným jménem v singuláru, pokud následuje samohláska nebo h muet.
- Použijte cette pro ženský rod v singuláru.
- Použijte ces pro množné číslo obou rodů.
- Pokud chcete rozlišit blíže/vzdáleně, přidejte -ci (blízko) nebo -là (daleko).
- Élision (élision) — zkrácení (např. l'ami místo le ami). Ovlivňuje použití cet/l'/atd.
- H muet — „němý h“, zachází se se slovem jako se samohláskou (cet homme, l'homme).
- H aspiré — „aspiré h“, chová se jako souhláska (blokuje elizi a liaison); je třeba ověřit ve slovníku.
- Ukazovací zájmena — ceux/celle/celui/celles, nahrazují celé podstatné jméno (ne stojí před ním).
- Ce film est long. (Ten film je dlouhý.)
- Cet acteur est célèbre. (Ten herec je slavný.)
- Cette chanson me plaît. (Tato píseň se mi líbí.)
- Ces maisons sont anciennes. (Tyto domy jsou staré.)
- Cet hôtel-ci est plus cher que cet hôtel-là. (Tento hotel tady je dražší než tamten hotel.)
- Je préfère cette robe-ci plutôt que celle-là. (Dávám přednost těmto šatům tady spíše než tamtěm.)
---
Tento článek shrnuje základní pravidla pro použití ce, cet, cette, ces. Pokud chcete, mohu přidat soustavu srovnávacích příkladů, přehled portrétů nejčastějších chyb nebo seznam slov s "h muet" a "h aspiré".