Určitý a neurčitý člen

Co jsou určité a neurčité členy ve francouzštině?

Člen (francouzsky article) je krátké slovo před podstatným jménem, které ukazuje, zda mluvíme o něčem konkrétním nebo obecně, a také určuje rod a číslo. Čeština členy nemá, proto je pro české mluvčí učení francouzských členů často neintuitivní.

Příklady na porovnání:
Je vois un chien. (Vidím nějakého psa — první zmínka, neurčitý pes.)
Je vois le chien. (Vidím toho psa — mluvíme o konkrétním psu, který je známý mluvčím/posluchači.)

Jaké tvary mají články?

Základní tvary určitého, neurčitého a partitivního členu

- Určitý člen (le, la, l', les):
- le (mužský singulár) – le livre (kniha)
- la (ženský singulár) – la table (stůl)
- l' (elize před samohláskou nebo h muet) – l'ami, l'école (přítel, škola)
- les (mn. číslo pro oba rody) – les enfants (děti)

- Neurčitý člen (un, une, des):
- un (m. j.) – un stylo (jeden/styl, pero)
- une (ž. j.) – une pomme (jedno jablko)
- des (mn. č.) – des livres (nějaké knihy / nějaké množství knih)

- Partitivní člen (du, de la, de l', des) – vyjadřuje neurčité množství (často potraviny, látky):
- du (de + le) – du pain (nějaký chléb)
- de la – de la confiture (trochu marmelády)
- de l' – de l'eau (nějaká voda)
- des – může být partitivní nebo neurčitý plurál – des épinards (trochu špenátu nebo nějaká špenátová porce)

- Kontrakce s předložkami:
- à + le = au (Je vais au cinéma. – Jdu do kina.)
- à + les = aux (Je parle aux enfants. – Mluvím s dětmi.)
- de + le = du (Le livre du professeur. – Kniha profesora.)
- de + les = des (Les photos des vacances. – Fotky z dovolené.)

Kdy používám určitý člen (le, la, l', les)?

Hlavní případy použití určitého členu

1) Když mluvím o něčem konkrétním nebo už zmíněném
Je cherche le livre que tu m'as prêté. (Hledám tu knihu, kterou jsi mi půjčil.)
Donne-moi la clé. (Dej mi ten klíč.)

2) Obecné výroky o druzích a pojmech (generika)
Le chocolat est délicieux. (Čokoláda je vynikající.)
Les chats sont indépendants. (Kočky jsou nezávislé.)
Poznámka: v češtině je obvykle žádný člen, ale ve francouzštině používáme určitý člen k obecné charakteristice.

3) Jazyky, když mluvíme o jazyce obecně; ale po slovese parler obvykle žádný člen
J'aime le français. (Mám rád francouzštinu.)
Je parle français. (Mluvím francouzsky.)
Poznámka: obě varianty jsou možné, ale „Je parle français“ je běžnější bez členu; „J'aime le français“ = mám rád tu věc/jazyk.

4) Části těla, oblečení — zvláště u reflexivních sloves nebo když je vlastník zřejmý
Je me lave les mains. (Myju si ruce. – francouzsky s určitým členem, v češtině s přivlastňovacím zájmenem.)
Elle a mis les chaussures. (Obula si boty. / Nasadila boty.)

5) Dny týdne pro opakující se činnosti
Le lundi, je travaille jusqu'à 18h. (V pondělí pracuji do 18 hod.)
Viděl jsem ho ‚lundi‘ bez členu, když jde o jednorázový den: Je l'ai vu lundi. (Viděl jsem ho v pondělí.)

6) Před tituly, názvy institucí, hor, řek, některými názvy zemí
La Tour Eiffel, le Mont Blanc, la Seine, la France, les États-Unis.
Poznámka k zemím: používáme členy u některých zemí (la France, le Brésil, les Pays-Bas) a zvláštní předložky (en, au, aux) — viz níže.

7) Před superlativem a v určitých frázích
C'est le meilleur film que j'aie vu. (To je ten nejlepší film, co jsem viděl.)

Kdy používám neurčitý člen (un, une, des)?

Situace pro použití neurčitého členu

1) První zmínka o něčem, co není specifikováno
J'ai acheté une voiture hier. (Včera jsem koupil auto. — první zmínka, neznámé auto)
Il y a un chat dans le jardin. (Na zahradě je kočka.)

2) Počitatelné věci: ‚a/an‘ v jednotném, ‚some‘ v množném (des)
J'ai un livre. (Mám jednu knihu.)
J'ai des livres. (Mám nějaké knihy.)

3) Když mluvíme o profesi: rozdíl mezi ‚Il est‘ a ‚C'est‘
Il est médecin. (Je lékař. – bez členu při popisu profese)
C'est un médecin compétent. (To je schopný lékař. – častěji s neurčitým členem po c'est)

4) Po záporné větě: většinou se neurčitý/partitivní člen nahrazuje de (nebo d')
Je n'ai pas de voiture. (Nemám auto.)
Elle n'a pas d'amis ici. (Nemá tu přátele.)
Poznámka: výjimka — pokud je sloveso être, člen zůstává: Ce n'est pas un problème. (To není problém.)

5) ‚Des‘ se mění na ‚de‘, pokud předchází přídavné jméno v množném čísle
J'ai des amis. (Mám přátele.)
J'ai de bons amis. (Mám dobré přátele.)
Pravidlo: pokud má podstatné jméno v množném čísle předcházet přídavné jméno, často se používá de místo des.

Co je partitivní člen (du, de la, de l', des) a kdy ho použít?

Partitivní člen vyjadřuje ‚nějaké množství‘ něčeho nejčastěji u nepočitatelných (hmotných) substantiv — jídlo, tekutiny, abstraktní látky.

Příklady:
Je voudrais du pain. (Chtěl bych trochu chleba.)
Elle mange de la soupe. (Jí polévku.)
Nous buvons de l'eau. (Pijeme vodu.)
Ils achètent des fruits. (Kupují nějaké ovoce.)

Rozdíl mezi neurčitým a partitivním:
- Neurčitý člen un/une označuje jeden celý kus: J'achète une pomme. (Kupují jedno jablko.)
- Partitivní/neurčitý plural des označuje ‚několik‘: J'achète des pommes. (Kupují nějaká jablka.)
- Du/de la/de l' se používá pro nepočitatelné látky: Je veux du fromage. (Chci trochu sýra.)

Negace u partitivního členu
Po negaci partitivní člen obvykle změní na de/d' : Je ne veux pas de fromage. (Nechci sýra.)

Výrazy množství a ‚de‘
Po slovech vyjadřujících množství se používá vždy de (nikdy des): beaucoup de, un kilo de, une tasse de, peu de.
J'ai beaucoup de travail. (Mám hodně práce.)

Kontrakce a elize: kdy se spojují předložky s členy?

Kontrakce s předložkami à a de
- à + le = au : Je vais au cinéma. (Jdu do kina.)
- à + les = aux : Il parle aux étudiants. (Mluví se studenty.)
- de + le = du : Il revient du marché. (Vrací se z trhu.)
- de + les = des : Les clés des voisins = les clés des voisins. (Klíče sousedů)

Pozor: des je graficky stejné pro ‚de + les‘ i pro neurčitý plurál
Je parle des enfants. (Mluvím o těch dětech / mluvím s těmi dětmi) — kontext určí význam.

Elize (l')
Elize se provádí před samohláskou nebo před „h muet“: l'ami, l'homme, l'école.
U slov s „h aspiré“ se elize neprovádí a mezi členem a slovem zůstane oddělení: le héros (ne l'héros). Poznámka: rozlišení h muet / h aspiré je lexikální, je třeba si jej pamatovat u konkrétních slov.

Časté chyby českých mluvčích a jak se jim vyhnout

- Vynechávání členu, protože v češtině není:
- Špatně: J'aime chocolat.
- Správně: J'aime le chocolat. (Mám rád čokoládu.)

- Použití neurčitého členu po être:
- Špatně: Il est un professeur.
- Správně: Il est professeur. nebo C'est un professeur.

- Nesprávné použití de po negaci s être:
- Správně: Ce n'est pas un problème. (člen se u être při negaci obvykle nemění)
- Ale u větiny sloves: Je n'ai pas de voiture. (nepoužíváme ‚un‘)

- Zapomínání na ‚les‘ u částí těla při reflexivních slovesech:
- Špatně: Je me lave mes mains.
- Správně: Je me lave les mains.

- Nesprávné ‚des → de‘ před přídavným jménem:
- Špatně: J'ai des bons amis. (někdy to zní špatně)
- Správně: J'ai de bons amis.

- Záměna ‚du‘ jako partitivního členu a ‚du‘ jako ‚de + le‘ (kontrakce):
- Koncepčně: du pain (partitivní) vs le livre du professeur (de + le = du, vlastnictví).

Krátké shrnutí a užitečná pravidla

- Určitý člen (le, la, l', les) = konkrétní věc, obecné výroky, jazyky (v některých konstrukcích), části těla u reflexivních sloves, dny pro opakování.
- Neurčitý člen (un, une, des) = první zmínka, jeden kus (un/une), několik kusů (des).
- Partitivní člen (du, de la, de l', des) = neurčité množství u nepočitatelných substantiv.
- Po negaci u většiny sloves se neurčitý a partitivní člen mění na de (Je n'ai pas de pain), výjimka: être.
- Před přídavným jménem v množném čísle se des mění na de: J'ai de bons amis.
- Kontrakce: à + le = au, à + les = aux, de + le = du, de + les = des.
- Elize: l' před samohláskou a h muet; h aspiré blokuje elizi.

Glosář základních pojmů

- Člen (article) – slovo před podstatným jménem, označující určité/neurčité.
- Určitý člen (article défini) – le, la, l', les; označuje konkrétní nebo obecné pojmy.
- Neurčitý člen (article indéfini) – un, une, des; označuje jeden nebo několik nespecifikovaných kusů.
- Partitivní člen (article partitif) – du, de la, de l', des; označuje část nebo neurčité množství látky.
- Elize (élision) – odstranění samohlásky členu a nahrazení apostrofem před samohláskou nebo h muet (l'ami).
- H muet / h aspiré – rozlišuje se, zda se provede elize a liaison; toto je nutné se naučit na konkrétních slovech.

Tento přehled pokrývá základní pravidla a nejčastější výjimky. Doporučení: při učení si všímejte kontextu (negace, přídavná jména před podstatným jménem, reflexivní slovesa) a učte se postupně slovní spojení, zejména u slov s h aspiré/muet a u názvů zemí, které mají svůj vlastní režim použití členu.