neformální rozkazovací způsob

Co je neformální imperativ v italštině?

Co to znamená a kdy ho používáme?

Neformální imperativ (italsky imperativo informale) je způsob, jak v italštině dát příkaz, radu, pokyn nebo žádost někomu, koho oslovujeme neformálně — tedy obvykle jedné osobě „tu“ (ty) nebo skupině přátel „voi“ (vy), případně „noi“ (my) pro návrhy typu „pojďme…“. Na rozdíl od formálního imperativu (ostatně oslovení „Lei“) je neformální přímý, běžný v přátelském prostředí.

Příklady:
- Parla! — Mluv! (ty)
- Parlate! — Mluvte! (vy – množné číslo)
- Andiamo! — Pojďme! (my)

Použijete ho, když chcete:
- dát přímý příkaz: Chiudi la porta! — Zavři dveře!
- požádat neformálně: Dammi il sale, per favore. — Podaj mi sůl, prosím.
- dát radu nebo pokyn: Fai attenzione! — Dávej pozor!
- udělat návrh (my/»noi«): Mangiamo fuori? / Mangiamo! — Jíme venku? / Pojďme jíst!

Neformální imperativ se objevuje v receptu, v návodech, v instrukcích i v každodenní mluvě.

Pravidelná slovesa: -are / -ere / -ire

Základní pravidla (afirmativní příkaz):
- Pro „tu“:
- slovesa na -are: forma tu = 3. osoba sing. přít. ind. (koncovka -a). Např. parlare → parla! (Mluv!).
- slovesa na -ere a -ire: forma tu = 2. osoba sing. přít. ind. (koncovka -i). Např. prendere → prendi! (Vezmi!), dormire → dormi! (Spi!).

- Pro „noi“: vezměte tvar 1. osoby množného čísla přítomného (parliamo, prendiamo, dormiamo) — používá se pro návrhy „pojďme…“: Parliamo! (Pojďme mluvit!).

- Pro „voi“: vezměte tvar 2. osoby množného čísla přítomného (parlate, prendete, dormite): Parlate! (Mluvte!).

Přehled příkladů:
- Parlare (mluvit):
- tu: Parla! — Mluv!
- noi: Parliamo! — Pojďme mluvit!
- voi: Parlate! — Mluvte!

- Prendere (vzít):
- tu: Prendi il libro! — Vezmi knihu!
- noi: Prendiamo il libro! — Vezměme tu knihu / Pojďme ji vzít!
- voi: Prendete il libro! — Vezměte knihu!

- Dormire (spát):
- tu: Dormi! — Spi!
- noi: Dormiamo! — Pojďme spát!
- voi: Dormite! — Spěte!

Negativní příkaz se tvoří jinak podle osoby:
- Pro tu (neformální jednotné): běžný standard je NON + infinitiv: Non parlare! — Nemluv! / Non mangiare! — Nejez!
- S výhodou k infinitivu se připojují i zájmena: Non dirmelo! — Neříkej mi to!
- Poznámka: v hovorové řeči uslyšíte i „Non mi parlare!“, ale doporučený spisovný tvar při gramatickém poučení je NON + infinitiv (Non parlare, Non dirmi/Non dirmelo → častěji Non dirmelo).

- Pro noi a voi: negace stojí před imperativem (který je v těchto osobách totožný s přít. ind.):
- Noi: Non parliamo! — Nemluvme! (příklad: Non parliamo di questo ora. — Nemluvme o tom teď.)
- Voi: Non parlate! — Nemluvte!

Affirmativní příkazy (tu / noi / voi): připojujeme zájmena jako koncovku

V záporném i v kladném příkazu se chování zájmen liší. Nejprve kladné (nejčastější zdroj chyb):
- V kladném imperativu se připojují předmětná a zvratná zájmena za sloveso (vytváří jednu „slovo-jednotku“).

Příklady:
- Dammi il libro. — Dej mi knihu. (dare → dai/da' → dammi)
- Dimmelo. — Řekni mi to. (dire → di', dimmi + lo → dimmelo)
- Portamelo. — Přines mi to. (porta + me + lo → portamelo)
- Portacelo. — Přines nám to. (porta + ce + lo → portacelo)
- Diglielo. — Řekni mu/jí to. (di' + gli + lo → diglielo)
- Mettitelo. — Nasaď si to (sám). (metti + ti + lo → mettitelo)

Důležité poznámky:
- Pořadí zájmen: typicky nejdřív zájmeno „indirett o/mi/ti/ci/vi/gli/le“, pak „diretto/lo/la/li/le“, ale v psané podobě se výsledkem naučíte jako ustálené tvary (dammelo, diglielo, portacelo apod.).
- Někdy dochází k fonetickým změnám (raddoppiamento nebo ztrátě vokálu). Např. da' + mi → dammi (častěji než *daimi), di' + mi → dimmi.

Záporný imperativ pro tu: kde dát zájmeno?

- U záporného příkazu tu (NON + INFINITIV) se zájmeno běžně připojuje k infinitivu:
- Non dirmelo! — Neříkej mi to!
- Non portarmelo! — Neprenes mi to!

- Hovorově se také setkáte s předložením zájmena před slovesem („Non mi dire!“), ale učící se studenti by měli znát spisovnější formu NON + INFINITIV + zájmeno (Non dirmelo).

Speciální zájmena: ci / ne / glie / glielo

- ne (o něm/něčem): Prendine due. — Vezmi z nich dvě. / Non parlarne! — Nemluv o tom!
- ci (nám; též „tam“): Portaci il vino. — Přines nám víno. / Portacelo! — Přines nám to.
- gi / gli + lo → glielo: Diglielo! — Řekni mu to.

Příklady se všemi typy:
- Prendine tre, per favore. — Vezmi z nich tři, prosím.
- Portami il pane. — Přines mi chléb.
- Diglielo subito! — Řekni mu to hned!

- Kladný příkaz (tu) připojí zvratné „ti/si/ci“ za sloveso: Alzati! — Vstaň! / Svegliati! — Probuď se!
- Záporný tu: NON + infinitiv, zájmeno se obvykle připojí k infinitivu: Non alzarti! — Nezvedej se!
- Kombinace (zvratné + předmět): Mettitelo! — Nasaď si to (sám). (metti + ti + lo → mettitelo)

Příklady:
- Svegliati alle sette. — Vzbuď se v sedm.
- Non svegliarti tardi! — Neprobuď se pozdě!
- Vestiti! — Oblékej se!
- Mettitelo subito. — Nasaď si to hned.

Některá velmi frekventovaná slovesa mají nepravidelné nebo zkrácené tvary v tu (a někdy i dalších osobách). Zde nejdůležitější:

- essere → sii
- Sii puntuale! — Buď dochvilný!
- avere → abbi
- Abbi pazienza. — Měj trpělivost.
- andare → vai / va' (obě varianty se používají; ve slangu často va')
- Vai a casa! / Va' a casa! — Jdi domů!
- dare → dai / da' (často se ve spojení s klitickými zájmeny tvoří dammi)
- Dai un'occhiata. — Mrkni na to.
- Dammi il libro. — Dej mi knihu.
- fare → fai / fa'
- Fai attenzione! / Fa' attenzione! — Dávej pozor!
- dire → di' / dì
- Di' la verità! — Řekni pravdu!
- stare → stai / sta'
- Stai zitto! — Buď zticha!
- sapere → sappi
- Sappi che non è così. — Věz, že to tak není.

Poznámky:
- Mnohé z uvedených tvarů (va', da', fa', di') se objevují v hovorové mluvě nebo ve starší psané formě s apostrofem; běžně se však přijímá i plný tvar (vai, dai, fai, dì).
- Některá slovesa (es. venire → vieni, uscire → esci) jsou „nepravidelná“ v tom smyslu, že jejich kmen se liší, ale imperativ pro tu odpovídá tvaru přít. ind. a je pro studenty snadný: Vieni! / Esci!

- V češtině (rozkazovací způsob) se negace často tvoří předponou „ne-“ (Nemluv!), v italštině používáme „non“ před infinitivem nebo před imperativem (viz pravidla výše). V obou jazycích tedy existuje silná opozice kladného a záporného rozkazu, ale české „ne- + imperativ“ odpovídá spíš italskému „non + (infinitiv pro tu)“.

- Pozor na koncovky: v italštině pro ty („tu") u sloves -are je imperativ koncovka -a (Parla!), což se liší od tvaru přít. ind. tu (Parli). To matoucí prvek pro studenty: myslet si, že použijí přít. ind. tu. U -ere a -ire se tu imperativ shoduje s přít. ind. tu (Prendi!, Dormi!).

- Čeština nemá systém klitických zájmen připojovaných přímo k slovesu, proto připojování objektových zájmen v italštině (dimmelo, portamelo, mettiti) bývá zdrojem chyb. Nejlepší je naučit si několik běžných vzorů a pořadí zájmen.

- Použít špatný tvar pro tu u -are: *Parli! (chybně místo Parla!). Správně: Parla!
- Umístit zájmeno před sloveso v kladném imperativu: *Mi dillo! → správně Dimmelo! nebo pro zápor Non dirmelo!
- U záporného tu použít imperativ místo NON + infinitiv: *Non parli! (toto je formální / subjunctive) — spisovně: Non parlare!
- Zapomenout zvratné zájmeno u reflexiva: *Svegli! → správně Svegliati!
- Míchat formálnost: používat Parli! když chcete mluvit neformálně s kamarádem (to je formální Lei). Pro neformální užijte Parla!

- Afirmativní imperativ (tu):
- -are → kmen + -a (Parla!)
- -ere / -ire → 2. os. přít. ind. (Prendi!, Dormi!)
- Noi: 1. os. pl. přít. ind. (Parliamo!) — návrh „pojďme…“
- Voi: 2. os. pl. přít. ind. (Parlate!, Prendete!)
- Negace:
- tu: NON + infinitiv (Non parlare!)
- noi/voi: NON před imperativem (Non parliamo!, Non parlate!)
- Zájmena: v kladných příkazech připojujeme na konec (Dimmelo, Portamelo, Mettitelo); v záporném tu obvykle připojíme k infinitivu (Non dirmelo).

- Imperativ (imperativo) — rozkazovací způsob; tvar slovesa používaný pro příkazy, žádosti, rady.
- Neformální (informale) — oslovení „tu“ / „voi“ mezi přáteli, rodinou nebo vrstevníky.
- Klitické zájmeno — krátké zájmeno připojované ke slovesu (mi, ti, lo, la, ci, vi, gli, ne apod.).
- Infinitiv — neurčitý tvar slovesa, v italštině končí na -are / -ere / -ire.
- Zvratné sloveso — sloveso, které se pojí se zvratným zájmenem (alzarsi, svegliarsi apod.).

Poznámka: „Informal imperative“ → česky: neformální rozkazovací způsob (neformální imperativ).