Neosobní 'si'
A2Si impersonale (neosobní 'si') v italštině — co to je?
Si impersonale (také si generico nebo si impersonale) je italská konstrukce, která vyjadřuje neurčitý subjekt — „one/people/they/you“ v angličtině nebo české neosobní „se“. Používá se, když mluvčí nechce nebo nepotřebuje určitého agenta (kdo koná děj). Často se také používá jako „medio/passivo“ (pasivní význam) u přechodných sloves.
Italská částice si + sloveso ve 3. osobě (často jedn. nebo mn. podle situace) = obecné/neurončené konání.
Příklady (italsky → česky):
- Si parla italiano. → Mluví se italsky.
- In questo paese si vive bene. → V této zemi se žije dobře.
- In questo negozio si vendono scarpe. → V tomto obchodě se prodávají boty.
- Když mluvíme obecně o tom, co lidé dělají: „Lidé/někdo to dělá.“
- Si lavora molto. → Hodně se pracuje.
- V nápisech, pokynech a pravidlech (formální/neutrální tón):
- Si prega di non fumare. → Prosíme, nekuřte.
- Qui non si fuma. → Tady se nekouří.
- V žurnalistice a popularizačních textech pro neutrální popis činností:
- Si è scoperto un nuovo batterio. → Byl objeven nový bakteri (doslova: Objevilo se...).
- Jako alternativa k pasivnímu rodu, zejména u přechodných sloves:
- Si costruiscono molte case ogni anno. → Každý rok se staví mnoho domů.
- K vyjádření obecného názoru: Si dice che… → Říká se, že…
Základní tvar
- Umístěte si před sloveso: si + 3. osoba (nejčastěji singulár).
- Si vive. → Žije se.
- Si parla. → Mluví se.
Shoda podle přímého předmětu (u přechodných sloves)
- Pokud je po slovese přítomen vyjádřený přímý předmět jako podstatné jméno, sloveso se často shoduje s tímto předmětem (číslem):
- Si cerca un segretario. → Hledá se (jeden) sekretář. (sloveso v singuláru kvůli „un segretario“)
- Si cercano insegnanti. → Hledají se učitelé. (sloveso v plurálu kvůli „insegnanti“)
- Si vende una casa. → Prodává se dům.
- Si vendono case. → Prodávají se domy.
Poznámka: pokud není přímý předmět vyjádřen, používá se obvykle třetí osoba singuláru: Si parla molto. (Mluví se hodně.)
Předmět jako zájmeno (clitic pronoun)
- Když je přímý předmět vyjádřen clitickým zájmenem (lo, la, li, le) umístěným před slovesem (formálnější styl), sloveso obvykle zůstává v 3. osobě singuláru:
- Questo libro? Lo si trova in libreria. → Tu knihu? Najdete ji v knihkupectví.
- Questo problema? La si discute spesso. → Tento problém? Diskutuje se o něm často.
Tento bod má stylistické nuance: v mluvené řeči se někdy používá jiné pořadí a přizpůsobení, ale obecné pravidlo pomáhá rozlišit tvar slovesa.
- U impersonálního/passivního "si" se složené časy (např. passato prossimo) tvoří s pomocným slovesem essere a participiem minulým, které se shoduje v rodě a čísle s podmětem (tj. s podstatným jménem, které je v aktivním tvaru přímým předmětem).
Příklady:
- Si è parlato del problema. → Mluvilo se o problému. (žádný vyjádřený předmět → singulár)
- Si sono svolte tre riunioni. → Konaly se tři schůzky. (participium „svolte" souhlasí s „riunioni” fem. plur.)
- Si sono vendute molte case. → Bylo prodáno mnoho domů. (participium „vendute" souhlasí s „case” fem. plur.)
Poznámka: I když sloveso v běžném (neimpersonálním) použití používá pomocné avere (mít), v konstrukci s si se často tvoří slovesný tvar se essere (protože jde o pasivní/neosobní význam). Např. "Si è parlato" (nikoli *"Si ha parlato").
Si impersonale vs si passivante
- Tyto dva termíny jsou blízké a často se překrývají. Obecně:
- Si impersonale: zdůrazňuje neurčitý aktér (people/one): "Si vive bene qui." → Lidé tu žijí dobře.
- Si passivante: zdůrazňuje pasivní strukturu u přechodného slovesa (co se děje s předmětem): "Si vendono case." → Domy se prodávají.
- V praxi se obě konstrukce často chovají stejně; rozdíl je více terminologický než praktický.
Si impersonale vs reflexivní si
- Reflexivní si znamená, že podmět provádí děj na sobě (on/ona se myje):
- Maria si lava. → Maria se myje. (explicitní podmět Maria)
- Impersonální si nemá konkrétního podmětu a používá se 3. os. (často singulár):
- Si lava bene in questo albergo. → V tomto hotelu se (lidem) dobře myje (tj. žije/sluší se zde).
Test na rozlišení: pokuste se vložit konkrétní podmět před sloveso. Pokud věta dává smysl a význam se změní na „někdo se myje“, jde o reflexivní si. Pokud vložení podmětu ztrácí původní smysl (nebo je nesmyslné), šlo o impersonální si.
- Modální slovesa:
- Si può fumare qui? → Může se tu kouřit? / Smí se tu kouřit?
- Non si deve entrare. → Nesmí se vstupovat.
- Infinitivní konstrukce:
- Con si impersonale + infinitiv: Si usa dire... → Používá se říkat...
- Zápor: Neutrační zápor se klade před si nebo před celé sloveso:
- Non si parla di questo. → O tom se nemluví.
- Qui non si fuma. → Tady se nekouří.
- Místo "si" psát "sì" (s akcentem). "Sì" = ano; "si" = zájmeno. Např. "Sì, si può." (Ano, lze.)
- Nesprávná shoda: *Si parlano italiano. Správně: Si parla italiano.
- Použití pomocného avere v passato prossimo: *Si ha parlato. Správně: Si è parlato.
- Použití množného čísla, když jde o neurčitý děj bez vyjádřeného předmětu: *Si mangiano sempre. (pokud chci říct "Jí se vždy", bez konkrétního předmětu, správně: Si mangia sempre.)
- Zaměňování se zvratným "si" se jménem podmětu: "Marco si lava" ≠ "Si lava" (v prvním případě je jasný podmět Marco).
- Si parla spesso di politica. → Často se mluví o politice.
- Si mangia bene in questa trattoria. → V této trattorii se dobře jí.
- Si cercano programmatori con esperienza. → Hledají se programátoři s praxí.
- Si è visto un film interessante. → Viděl se zajímavý film. / Byl promítán zajímavý film.
- Si sono visti molti cambiamenti. → Proběhlo/objevilo se mnoho změn.
- Lo si fa spesso così. → To se dělá často takto.
- Non si deve parcheggiare qui. → Tady se nesmí parkovat.
- Si dice che verrà domani. → Říká se, že přijde zítra.
- Si prega di non toccare. → Prosíme, nedotýkat se.
- Si + 3. os. singuláru = obecné/neurončené děje, pokud není vyjádřen přímý předmět.
- Pokud je přímý předmět vyjádřen podstatným jménem v plurálu, sloveso se shoduje v plurálu.
- V minulých časech se často používá essere + participio passato a participium se shoduje s (logickým) podmětem.
- Rozlišujte reflexivní si (subjekt provádí děj na sobě) a impersonální si (žádný konkrétní subjekt).
- Dbejte na rozdíl mezi "si" (zájmeno) a "sì" (ano).
- transitivo (přechodné sloveso) — sloveso, které má přímý předmět (es. mangiare le mele).
- intransitivo (nepřechodné sloveso) — sloveso bez přímého předmětu (es. vivere).
- participio passato (příčestí minulé) — italské "mangiare → mangiato".
- ausiliare (pomocné sloveso) — essere/avere, používané ke složeným časům.
- clitico (klitické zájmeno) — přímý/ nepřímý zájmení jako lo, la, li, le umístěné u slovesa.
- si impersonale / si passivante — neosobní/pasivní použití "si".
- si riflessivo — zvratné "si" (on/ona si něco dělá sám/sama).
Pokud chcete, mohu doplnit srovnání více konkrétních vět (italsky vs česky) nebo vysvětlit komplikovanější případy se zájmeny (clitici) a složenými časy.