Číslovky základní – shoda podstatného jména a použití pádů (czternaście lat)

Číslovky základní v polštině — shoda podstatného jména a použití pádů (např. "czternaście lat")

Co to znamená?
Číslovky základní (polsky liczebniki główne: jeden, dwa, trzy, cztery, pięć, …) určují množství. V polštině ale číslovka ovlivňuje i tvar podstatného jména, které počítá: po různých číslech používáme jiné pády a čísla podstatných jmen (singulár, plurál nominativní, plurál genitivní). Současně se číslovky skloňují podle pádu.

Kdy to používám a proč je to důležité?

• Při počítání věcí, lidí, let (věk), peněz, atd. (Kolik? Ile?)


• Po předložkách, které řídí konkrétní pád (např. bez + genitiv, z + instrumental, o + lokál) musíme skloňovat i číslovku.


• Chyby v tvaru podstatného jména (např. *czternaście lata) jsou běžné u začátečníků — proto je dobré znát základní pravidla.

Hlavní pravidla (jednoduše)

[*]1 (jeden / jedna / jedno): podstatné jméno v jednotném čísle (nominativ). Příklad: jeden rok → jeden rok (1 rok). (polsky: jeden rok) — česky: „jeden rok“.
[*]2–4 (dwa, trzy, cztery): většinou používáme nominativ plurálu (např. dwa lata, trzy książki, cztery domy). Pozor na pohlaví: dwa (muž. inanim. / střední), dwie (ženské).
[*]5 a více (pięć, sześć, …) a také 11–14: podstatné jméno stojí v genitivu plurálu (např. pięć książek, czternaście lat).
[*]Složená čísla (22, 31, 104 …): pravidlo závisí na posledních číslicích—podíváme se nejprve na poslední dvě cifry:

[*]Pokud poslední dvě cifry jsou 12–14 → chováme se jako u 5+ (genitiv plurálu).
[*]Jinak se díváme na poslední cifru: pokud je 2–4 → nominativ plurálu; jinak (0,1,5–9) → genitiv plurálu.
[*]Výjimka: přesné 1 = jeden → nominativ singuláru.

Příklady (pro „rok“): 1 rok, 2 lata, 3 lata, 4 lata, 5 lat, 11 lat, 12 lat, 14 lat, 21 lat, 22 lata, 23 lata, 25 lat.

Rody a zvláštní tvary (dva / dwie, dwaj / dwóch, dwoje, …)

[*]dwa / dwie: dwa se používá u rodů mužského neživotného a středního (např. dwa domy, dwa okna), dwie u ženského (dwie kobiety).
[*]Masculine personal (lidé): pro 2–4 v nominativu se často používají tvary dwaj, trzej, czterej (např. dwaj mężczyźni); v ostatních pádech a po slovesech bývá číslovka v tvarech genitivních: dwóch, trzech, czterech (např. Widziałem dwóch mężczyzn).
[*]Číslovky sbírající/neutrální (dwoje, troje, czworo): používají se s podstatnými jmény jen v množném čísle (pluralia tantum) nebo s kolektivními významy: dwoje dzieci (dvoje děti), troje drzwi (množné jen-plural subst.) — toto je pokročilejší téma.

Jak se číslovky skloňují — vybrané důležité tvary
Níže jsou nejdůležitější tvary, které budete často používat (pro účely komunikace stačí znát tato pravidla):

[*]jeden / jedna / jedno: nom. jeden / jedna / jedno; gen. jednego / jednej / jednego; dat. jednemu / jednej / jednemu; instr. jednym / jedną / jednym; loc. o jednym / o jednej / o jednym.
[*]dwa / dwie (a jejich pády):
nom. dwa / dwie; gen./loc. dwóch; dat. dwóm; instr. dwoma; acc. = nom. (pro neživotné) nebo = gen. (pro mužské osobní).
[*]trzy: nom. trzy; gen./loc. trzech; dat. trzem; instr. trzema; acc. = nom. (neosobné) / = gen. (muž. osobní).
[*]cztery: nom. cztery; gen./loc. czterech; dat. czterem; instr. czterema.
[*]pięć (a 5+): nom. pięć; gen./dat/loc. pięciu; instr. pięcioma; acc. = nom. (neosobné) / u muž. osobních platí gen. tvary.

Poznámka: u mužských osobních podstatných jmen (lidé) mají tvary v akuzativu často podobu genitivu — proto slyšíte např. Widzę trzech studentów (ne "trzy studenci").

Konkrétní věty — příklady napříč pády (polsky → česky)
Nominativ (kdo/co — podmět):

[*]Dwa psy biegają w parku. → Dva psi běží v parku.
[*]Dwaj mężczyźni rozmawiają przed wejściem. → Dva muži se baví před vchodem.
[*]Cztery książki leżą na stole. → Čtyři knihy leží na stole.

Genitiv (bez, potrzeba, brakuje — „kdo/čeho“):

[*]Potrzebuję pięciu książek. → Potřebuji pět knih.
[*]Pokój bez dwóch okien jest ciemny. → Pokoj bez dvou oken je tmavý.
[*]W ciągu ostatnich czternastu dni padało. → V průběhu posledních čtrnácti dnů pršelo. (číslo i podstatné jméno jsou v genitivu/locálu)

Dativ (komu/čemu):

[*]Daj książkę dwóm studentom. → Dej knihu dvěma studentům.
[*]Pomogłem trzem kolegom. → Pomohl jsem třem kolegům.

Akuzativ (koho/co — předmět):

[*]Widzę dwa psy na ulicy. → Vidím dva psy na ulici. (ne-osobní, akuzativ = nominativ)
[*]Widzę dwóch mężczyzn przy wejściu. → Vidím dva muže u vchodu. (muž. osobní — akuzativ má tvar genitivu)

Instrumental (s kým/čím):

[*]Idę z pięcioma przyjaciółmi do kina. → Jdu s pěti přáteli do kina.
[*]Rozwiązałem zadanie z dwoma przykładami. → Vyřešil jsem úkol se dvěma příklady.

Lokál (o kom/o čem):

[*]Rozmawiamy o trzech projektach. → Mluvíme o třech projektech.
[*]Czytałem o dwóch miastach. → Četl jsem o dvou městech.

Proč je „czternaście lat“ a ne „czternaście lata"?
„Lat" je genitiv plurálu od „rok“ — po číslovkách 5 a více používáme genitiv plurálu. Číslovka 14 je v kategorii 5+ (a patří mezi 11–14, které mají stejná pravidla), takže czternaście lat je správně. Podobné chyby vznikají při doslovném překladu z jiného jazyka (např. z ruštiny), kde pravidla mohou být odlišná.

Běžné chyby a jak se jim vyhnout

[*]Přeložit podle poslední cifry jako v ruštině: 21 rok → špatně. Správně: 21 lat.
[*]Použít nom. plurál po 5: *pięć książki* → špatně; správně pięć książek.
[*]Dvě místo dwaj u mužských osobních v nominativu: *dwie mężczyźni* → špatně; správně dwaj mężczyźni.
[*]Zapomenout skloňovat číslovku po předložce, která mění pád (např. z trzymi → špatně; správně z trzema).

Srovnání s češtinou (kratce)
Čeština má podobné vzorce: 1 = singulár (rok), 2–4 = nominativ plurálu (2 roky, 3 roky, 4 roky), 5+ = genitiv plurálu (5 let). Výhodou pro česky mluvící studenty je, že mnoho základních principů je blízkých, ale pozor na detaily polské flexe a na tvary pro mužské osoby a na číslovky sbírající (dwoje, troje).

Krátký slovníček

[*]nominativ (mianownik): 1. pád – základní tvar (kdo/co).
[*]genitiv (dopełniacz): 2. pád – používá se po číslech 5+, po některých předložkách (bez) a po slovesu „brakować“.
[*]dativ (celownik): 3. pád – komu/čemu.
[*]akuzativ (biernik): 4. pád – koho/co (předmět).
[*]instrumental (narzędnik): 5. pád – s kým/čím.
[*]lokál/miejscownik (o kim/o czym): 6. pád – po předložkách jako o, na (ve statických vazbách).
[*]masculine personal: kategorie v polštině pro mužské osoby (lidé) — má zvláštní tvary v kombinaci s číslovkami.
[*]číslovky sbírající (liczebniki zbiorowe): dwoje, troje, czworo – používají se u určitých slov (děti, dveře, prarádná substantiva).

Shrnutí — rychlé pravidlo, které si zapamatujete:
1 → nominativ singulár; 2–4 → nominativ plurálu; 5 a výše (a 11–14) → genitiv plurálu. Pro složená čísla kontrolujte poslední dvě cifry (12–14 jsou jako 5+; jinak rozhoduje poslední cifra).

Pokud chcete, mohu doplnit přehled tvarů číslovek v tabulce, víc příkladů s konkrétními podstatnými jmény (mužské osobní vs. neživotné) nebo přehled kolektivních číslovek (dwoje, troje) — řekněte, co byste rádi viděli dál.