Přivlastňovací zájmena (mój, twój, jego, jej atd.) + podstatné jméno - polština Grammar

Přivlastňovací zájmena (mój, twój, jego, jej, …) + podstatné jméno (polsky)

Co to je?
Přivlastňovací zájmena v polštině (často nazývaná přivlastňovací přídavná jména) ukazují, komu něco patří a stojí obvykle před podstatným jménem: např. mój dom (můj dům), twoja książka (tvoje kniha). V polštině jsou základní tvary: mój, twój, jego, jej, nasz, wasz, ich, swój (reflexivní).

Kdy je používám?

[*]Když chci říct, že něco patří konkrétní osobě: To jest mój telefon. (To je můj telefon.)
[*]Když mluvím o rodinných vztazích, částech těla, věcech atd.: Moja siostra pracuje. (Moje sestra pracuje.)
[*]Když chci zdůraznit vlastnictví v kontrastech: To jest jego książka, nie moja. (To je jeho kniha, ne moje.)

Jak se shodují s podstatným jménem (rod, číslo, pád)?
Přivlastňovací přídavná jména se v polštině shodují s podstatným jménem, které doplňují: mění tvar podle rodu (mužský/ženský/střední), čísla (jednotné/množné) a pádu (1.–7. pád). Výjimky: jeho, jej a ich jsou neskloňované (mají vždy tvar "jego/jej/ich").

Důležitá poznámka o akuzativu (4. pád): u substantiv mužského rodu existuje rozdíl mezi životným (osoby, zvířata) a neživotným. U životných podstatných jmen je akuzativ stejný jako genitiv, u neživotných jako nominativ. To ovlivní i tvar přivlastňovacího přídavného jména (viz příklady níže).

Jak tvořit tvary (skloňování) — vzor na "mój"
Níže uvádím přehled tvarů podle pádu a rodu na příkladu zájmena "mój". Ostatní přivlastňovací přídavná jména (twój, nasz, wasz, swój) skloňují stejně, jen mají jiný základní tvar.

Pádové tvary (vzor 'mój')

[*]1. pád (nominativ):

m. sg.: mój — Mój dom jest duży. (Můj dům je velký.)

f. sg.: moja — Moja siostra pracuje. (Moje sestra pracuje.)

n. sg.: moje — Moje dziecko śpi. (Mé dítě spí.)

m. pl. (osoby): moi — Moi przyjaciele są tutaj. (Moji přátelé jsou tady.)

pl. non-personal: moje — Moje książki leżą na stole. (Moje knihy leží na stole.)

[*]2. pád (genitiv):

m./n. sg.: mojego — Nie mam mojego telefonu. (Nemám svůj telefon.)

f. sg.: mojej — Szukam mojej siostry. (Hledám svou sestru.)

pl.: moich — Nie ma moich przyjaciół. (Nemám své přátele.)

[*]3. pád (dativ):

m./n. sg.: mojemu — Daję to mojemu bratu. (Dávám to mému bratrovi.)

f. sg.: mojej — Napisałem list mojej siostrze. (Napsal jsem dopis mé sestře.)

pl.: moim — Pomagam moim rodzicom. (Pomáhám svým rodičům.)

[*]4. pád (akuzativ):

m. sg. životný: mojego — Widzę mojego brata. (Vidím svého bratra.)

m. sg. neživotný: mój — Widzę mój dom. (Vidím můj dům.)

f. sg.: moją — Kocham moją mamę. (Miluji mou matku.)

n. sg.: moje — Mam moje dziecko blisko. (Mám své dítě blízko.)

pl. životný: moich — Widzę moich przyjaciół. (Vidím své přátele.)

pl. non-personal: moje — Zobacz moje walizki. (Podívej se na moje kufry.)

[*]6. pád (lokál):

m./n. sg.: moim — Myślę o moim domu. (Myslím na svůj dům.)

f. sg.: mojej — Mówię o mojej pracy. (Mluvím o své práci.)

pl.: moich — Mówię o moich przyjaciołach. (Mluvím o svých přátelích.)

[*]7. pád (instrumentál):

m./n. sg.: moim — Idę z moim bratem. (Jdu se svým bratrem.)

f. sg.: moją — Jestem z moją przyjaciółką. (Jsem se svojí kamarádkou.)

pl.: moimi — Płacę z moimi znajomymi. (Platím se svými známými.)

Poznámka: tvary "twój", "nasz", "wasz" se skloňují stejně (např. twojego, twojej; naszego, naszej; waszego, waszej). Název "wasz" v některých tvarech může vykazovat zvukové změny, ale pravidla skloňování jsou stejná.

Kdy se tvary nemění — jeho, jej, ich
Jeho (jeho), jej (její) a ich (jejich) jsou neskloňované. Nezmění se podle rodu nebo pádu:

To jest jego samochód. (To je jeho auto.)

Widzę jej matkę. (Vidím její matku.)

Ich dom jest duży. (Jejich dům je velký.)

To znamená, že pouze podstatné jméno nebo jeho pádová koncovka se mění (např. akuzativ: "Widzę jego brata").

Reflexivní přivlastnění: swój
"Swój" znamená "svůj/svoje" a používá se tehdy, když vlastník je podmětem věty (tj. vlastník a mluvčí/podmět jsou stejná osoba/skupina). "Swój" se skloňuje stejně jako "mój":

On czyta swoją książkę. (On čte svou knihu. — kniha patří jemu.)

Ona myje swoje ręce. (Ona myje své ruce.)

My kochamy swoje psy. (My milujeme své psy.)

Srovnání (důležité):

On czyta swoją książkę. = He reads his own book (kniha patří jemu).

On czyta jego książkę. = He reads his book (kniha patří někomu jinému — tomu "jeho").

Typická chyba: nahradit "swój" tvary "jego/jej/ich" — to často změní smysl věty.

Formální vyjadřování
Pro zdvořilé oslovení existují formy z "Pan/Pani":

genitivní formulace: Telefon Pana/Pani (Váš telefon) — často se v dopisech píše s velkým P.

přídavné jméno: pański/pańska/pańskie (např. pański samochód).

Použití predikativně (to je můj / to je moje)
Přivlastňovací tvar se může objevit i samostatně v přísudku. V takovém případě se také shoduje s rodem a číslem zmíněného předmětu:

Ten długopis jest mój. (To pero je moje.)

Ta książka jest moja. (Ta kniha je moje.)

To jest moje. (To je moje — neutrální.)

Typické chyby a jak se jim vyhnout

[*]Použití "jego/jej/ich" místo "swój" — zkontrolujte, jestli vlastník je podmětem věty. Pokud ano, většinou použijte "swój".

Špatně: Ona kocha jego matkę. (pokud myslíme její vlastní matku)

Správně: Ona kocha swoją matkę.

[*]Zaměnění "mój/moje/moja" podle rodu a počtu — vždy shodujte tvar s podstatným jménem.

Špatně: Moje mama.

Správně: Moja mama.

[*]Přeskočení rozdílu mezi "moi" (muž. živ.) a "moje" (neosobní množ.)

Správně: Moi przyjaciele (mužští), moje krzesła (věci).

[*]Zapomenout na akuzativ životného/l neživotného u mužského rodu — zkontrolujte, jestli je podstatné jméno životné.

Widzę mojego brata (životný) vs Widzę mój dom (neživotný).

Užitečné fráze a otázky (rychlý přehled)

[*]Czyj to jest samochód? — Czyj? / Czyja? / Czyje? (Čí to auto je?)
[*]To jest mój / twoj / jego / jej / nasz / wasz / ich / swój.
[*]Ten telefon jest mój. — Ten telefon należy do mnie. (To je moje.)

Shrnutí (rychle k zapamatování)
[list]
[*]Přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle rodu, čísla a pádu podstatného jména (mój, moja, moje; moi, moje).
[*]Jeho, jej, ich jsou neskloňované — tvar se nemění.
[*]Používejte "swój" (svůj) pokud vlastník je podmětem téže věty; jinak jeho/jej/ich nebo mně příslušné tvary.
[*]U mužského rodu v akuzativu pozor na rozdíl životný / neživotný (akuzativ = genitiv u životných).
[/list]

Krátký glosář
[list]
[*]přivlastňovací zájmeno (przymiotnik dzierżawczy) — slovo, které ukazuje vlastnictví (mój, twój ...).
[*]reflexivní přivlastňovací — "swój" (svůj), odkazuje zpět na podmět věty.
[*]neskloňované tvary — jeho, jej, ich (nemění tvar podle rodu/čísla/pádu).
[*]životný/nezivotný — rozlišení pro mužský rod, které ovlivňuje akuzativ.
[/list]

Pokud chcete, mohu dodat tabulky skloňování i pro další konkrétní zájmena (twój, nasz, wasz, swój) nebo připravit přehled příkladů podle konkrétních pádů.