Sloveso 'mieć' (mít) – vyjadřování vlastnictví

Jak se časuje 'mieć' v přítomném čase?
Základní tvar (infinitiv): mieć. Příklady tvarů v přítomném čase:

[*]ja mam — já mám
[*]ty masz — ty máš
[*]on/ona/ono ma — on/ona/ono má
[*]my mamy — my máme
[*]wy macie — vy máte
[*]oni/one mają — oni/one mají

Použití ve větě: „Ja mam książkę“, „Ty masz czas?“ apod.

Jak tvořit zápor a otázku?
Zápor: před sloveso se postaví nie: nie mam.

• Důležitá poznámka: po záporu (nie mam) se objekt většinou stojí v genitivu, ne v akuzativu. To je jeden z hlavních rozdílů proti některým jazykům.

Příklady se srovnáním:

[*]Afirmativ: Mam książkę. — Mám knihu. (akuzativ: książkę)
[*]Zápor: Nie mam książki. — Nemám knihu. (genitiv: książki)

Další:

[*]Mam psa. — Mám psa. (akuzativ/genitiv sing. shodný: psa)
[*]Nie mam psa. — Nemám psa. (stejný tvar v singuláru)
[*]Mam psy. — Mám psy. (akuzativ plurál pro zvířata = nominativ plurál: psy)
[*]Nie mam psów. — Nemám psy. (genitiv plurál: psów)

Otázky: lze použít částici czy nebo jen změnit intonaci.

• Czy masz książkę? — Máš knihu?


• Masz czas? — Máš čas?

Upozornění na plurály a rod:

• U podstatných jmen rodu ženského a většiny rodu mužského (neosobního) akuzativ singuláru se liší od nominativu (např. książka → książkę).


• U rodových rozdílů v plurálu: u masculinum personalis (osoby — např. „kolega“, „przyjaciel“) je akuzativ plurálu totožný s genitivem plurálu. Např.:


• przyjaciel — nom. pl. przyjaciele, gen. pl. / acc. pl. przyjaciół


• „Mam przyjaciół.“ — Mám přátele. (tvar przyjaciół)


• U zvířat a věcí je akuzativ plurálu obvykle stejné jako nominativ plurálu: pies → nom. pl. psy, acc. pl. psy, gen. pl. psów.


• „Mam psy.“ — Mám psy. (acc. pl. = psy)


• „Nie mam psów.“ — Nemám psy. (gen. pl. = psów)

Rozdíl mezi "mam coś" a "to jest moje"

• Mam dom. — Zaměřuje se na to, že já něco vlastním (mám dům).


• To jest mój dom. — Označuje vlastnictví konkrétní věci (Toto je můj dům). Obě věty mohou být přeloženy „mám dům“, ale stylistika a kontext se liší.

Příklady:

[*]Ja mam swój telefon. — Mám svůj (vlastní) telefon. (správně)
[*]Ja mam mój telefon. — (neobvyklé / stylisticky podivné) — spíše se neříká
[*]On ma mój telefon. — On má můj telefon. (podmět = on, vlastník = já)
[*]On ma swój telefon. — On má svůj telefon. (podmět = on, vlastník = on)

Tip: když je vlastníkem stejná osoba jako podmět, použijte swój. To odpovídá českému svůj.

Běžné fráze a ustálená spojení s 'mieć' (ne vždy čistě vlastnictví)
Mnohé běžné výrazy se tvoří pomocí mieć + podstatné jméno, i když to není přímé vlastnictví:

[*]mieć czas — mít čas: „Masz czas?“ — Máš čas?
[*]mieć ochotę na coś — mít chuť na něco: „Mam ochotę na kawę.“ — Mám chuť na kávu.
[*]mieć rację — mít pravdu: „Masz rację.“ — Máš pravdu.
[*]mieć coś do zrobienia — mít co dělat: „Mam dużo do zrobienia.“ — Mám hodně práce.
[*]mieć wpływ — mít vliv: „On ma duży wpływ.“ — Má velký vliv.

Tyto obraty je třeba učit zvlášť — často se chovají jako ustálené fráze.

Minulý čas a budoucí čas — stručně
Minulý čas u slovesa mieć se skládá z tvaru miał- / miała- / mieli- a skloňuje se podle rodu a čísla:

[*]ja miałem / miałam — měl jsem / měla jsem
[*]ty miałeś / miałaś — měl jsi / měla jsi
[*]on miał, ona miała, ono miało
[*]my mieliśmy / miałyśmy — měli jsme (m/ž)
[*]wy mieliście / miałyście
[*]oni mieli / one miały

Budoucí čas se tvoří periphrasticky: będę miał, będziesz miał, będzie miał... (být + příčestí budoucí). Např. „Będę miał czas.“ — Budu mít čas.

Nejčastější chyby, na které pozorovat (a jak je opravit)

[*]Použití nominativu místo akuzativu: X „Mam książka.“ → správně: „Mam książkę."
[*]Neznalost genitivu po záporu: X „Nie mam książkę.“ → správně: „Nie mam książki."
[*]Zaměnění mój a swój: X „Ja mam mój telefon.“ → raději: „Mam swój telefon."
[*]Plurály u osob: X „Mam przyjaciele.“ → správně: „Mam przyjaciół."
[*]Mísení významu s českým mít tam, kde se v polštině používá jiné ustálené spojení — učte fráze jako celek (např. mieć ochotę, mieć rację).

Shrnutí — co si zapamatovat

[*]mieć = mít (vlastnictví / držba). Příklady: Mam książkę, Masz czas?
[*]V přítomném čase: ja mam, ty masz, on/ona/ono ma, my mamy, wy macie, oni/one mają.
[*]V kladné větě je předmět většinou v akuzativu; po záporu často v genitivu (Nie mam ...).
[*]Používejte swój, pokud vlastník věci je stejný jako podmět věty.
[*]Učte si ustálené fráze (mieć czas, mieć ochotę, mieć coś do zrobienia) — často se liší od přímého vlastnictví.

Glosář (krátce)</b]

[*]akuzativ (4. pád) — přímý předmět v kladné větě: książkę, psa, dom
[*]genitiv (2. pád) — často po záporu: książki, psów, domów
[*]přechodné sloveso — sloveso, které potřebuje přímý předmět (např. mieć)
[*]swój — reflexivní přivlastňovací zájmeno („svůj“) používané, když vlastník = podmět

Krátké srovnání s češtinou
Pro českého mluvčího je použití mieć většinou intuitivní — odpovídá českému mít. Hlavní věc, na kterou si dát pozor, je silné pravidlo genitivu po záporu v polštině („Nie mam książki“), a také správné použití swój místo mój v reflexivních situacích (podmět = vlastník).

Pokud chcete, mohu přidat stručnou tabulku skloňování několika typických podstatných jmen po mieć (feminum, maskulinum osobní, maskulinum neživotné), aby bylo vidět konkrétní tvary akuzativu a genitivu.